Megatest chladičů: testy a vyhodnocení

Po třech, pro někoho možná nekonečných částech s popisy tu máme konečně závěrečný článek s vyhodnocením megatestu chladičů pro Pentium 4 a Athlon 64. Jak se můžete sami přesvědčit, jedná se o článek velmi hutný, takže doufám, že jeho délka nebude na škodu. Na následujících stránkách se setkáte s jednotlivými křivkami výkonu, naměřenými teplotami a grafy, které nakonec prozradí vítěze.


Odkazy na články s popisy:

• Chladiče pro Pentium 4
• Chladiče pro Athlon 64
• Univerzální chladiče

Podmínky pro testování

K testování jsme použili dvě různé platformy, ale podmínky byly v podstatě stejné. Základní deska pro testování ležela na stole, aby měly jednotlivé chladiče dostatečný přísun vzduchu, a byla podložena krabicí. K testování jsem se snažil udržet pokud možno konstantní teplotu, ale v době tropických veder to nebylo zrovna snadné. Okolní teplotu jsem udržoval kolem 26 °C, což je také pro chladiče také tvrdá zkouška.

Procesory použité k testu byly vybrány tak, aby byla jejich spotřeba pro testovaní přijatelná. Pro Socket 754 byl použit Athlon 64 3200+ s jádrem Newcastle, jehož frekvence je 2,2GHz a velikost cache 512K. Tento procesor má standardní TDP 89 wattů, pro účely testu bylo navíc zvýšeno napětí na 1,60V. Vyšší model, např. na patici s939, by nemělo smysl používat, protože TDP je u všech A64 stejné.

Na platformě Socket 478 běžel při testování procesor Pentium 4 3,06 GHz s jádrem Northwood (512K cache). Bohužel jsem nemohl simulovat vyšší spotřebu než maximálních 93 wattů pro tento procesor. Důvod je ten, že na testovací základní desce s čipsetem i875P byl přítomen senzor, který si nerozuměl s monitorovacím softwarem. Proto jsem byl nucen testovat na desce Intel, která má prakticky nulové možnosti tuningu.


Pro Athlon 64 byla použita základní deska AOpen AK89 Max, pro otestování chladičů na Socket 478 pak Intel D850EMV2. Ani jedna deska neměla problémy s instalací žádného chladiče, což se ale u retenčních rámečků dá očekávat. Ostatní komponenty nejsou až tak podstatné, jen uvedu pasivně chlazenou grafiku od Matroxu, kterou jsem vybral z důvodu omezení nadbytečného hluku.

Jako teplovodivou pastu pod chladiče jsem použil v dostatečném množství Arctic Cooling Silver Compound. Přestože příměs stříbra je velmi malá, vede si pasta o něco lépe než klasická silikonová, dobře zaplní všechny mezery a nefunguje jako lepidlo (jak to u některých materiálů bývá).

Testovací metodika

V první řadě jsem samozřejmě u chladičů sledoval teplotu. Po startu systému jsem na chvíli vytížil procesor, poté nechal chladič pár minut, aby si s teplem poradil a zapsal jsem si první hodnotu (idle). Poté jsem pro každý chladič dělal desetiminutová měření - 1 min idle, 5 minut zátěž a 4 minuty chladnutí. Zatížení jsem simuloval programem BurnK7, který má na obou procesorech velmi dobré výsledky.

Každé 10-minutové měření jsem zaznamenával v 5-sekundových intervalech pomocí programu Motherboard Monitor 5. Kromě teploty procesoru jsem monitoroval i rychlost otáčení větráku, obě hodnoty jsou pak zaneseny v grafech na následujících stranách.


Samostatnou kapitolou je pak hodnocení hluku, které je ovšem velmi subjektivní. Použil jsem stupnici od 1 (prakticky neslyšný) do 10 (startující Tupovlev) s tím, že zvuk je samozřejmě vnímaný lineárně. I kdybych měl k dispozici nějaký přístroj k měření hluku, nebylo by to příliš platné - lidskému ucho je např. více trýzněno vyššími frekvencemi než hučením, ač by jejich intenzita byla stejná (a přístroje s touto kompenzací stojí mnoho tisíc).

V následujícím článku najdete:

• Srovnání parametrů testovaných chladičů (strana 2)
• Teplotní grafy pro každý chladič a obě platformy (strany 3-10)
• Shrnující grafy se srovnáním teplot a hlučnosti (strany 11, 12)
• Grafy s poměrem hluk / teplota, tzn. efektivita chladičů (strana 13)
• Stručný závěr k jednotlivým chladičům a udělená ocenění (strana 14)