Gigabyte Triton: decentní case
20.3.2006, Jan Vítek, recenze
Právě dorazil zástupce nové série skříní od Gigabyte s názvy Triton a Poseidon. Nyní se podíváme na Triton, který se od Poseidonu liší pouze kosmeticky; stěžejní vlastnosti obou výrobků zůstávají stejné. Na pohled vypadají obě novinky velmi dobře.
Kapitoly článku:
- Gigabyte Triton: decentní case
- Vnitřek skříně a příslušenství
- Instalace a teplotní testy
- Závěrečné hodnocení
Uspořádání vnitřku je na velmi dobré úrovni. Jako první nás do očí praští šachty na pevné disky, pootočené o 90°. To sice dnes už není taková rarita, ovšem osobně jsem na chuť tomuto uspořádání nepřišel. Jednak zde není možné pro uchycení disků použít šroubků, leda bychom je šroubovali pouze z jedné strany, nebo by koš šel ze svého umístění vyjmout. Tento sice vyjmout jde (drží s pomocí čtyřech šroubků), ale již kvůli jeho návrhu zde není možné šroubky k uchycení disků použít. Musíme tak využít alternativních způsobů, kterých je tolik, co výrobců a možná ještě víc. Výsledkem je podstatně ztížený průtok vzduchu od předního 120mm ventilátoru, který tak má k dispozici jen relativně úzké místo k proudění.
A v případě, že využijeme plné kapacity koše – tři pevné disky – pak bude vzduch muset proudit všelijakými krkolomnými cestami a ve výsledku bych se nedivil, kdyby se disky nezávisle na předním ventilátoru chladily stejně, nebo alespoň velmi podobně. Protože, jak je obecně známo, vzduch si cestu dovnitř vždy najde sám cestou co nejmenšího odporu. Ovšem o ten bychom se zde museli postarat ucpáním průduchů v bočnici. Faktem ale je, že zde platíme až neúměrně velkou daň za snadnou instalaci disků a přístup k jejich konektorům, v podobě ztíženého managementu kabeláže, zhoršení proudění vzduchu a sporného uchycení disků. To ale samozřejmě není záležitost výhradně této skříně – nejenom ta je postižena přejímáním poslední módy nastolené kousky, jako je Lian Li PC-V1100. U ní je ovšem taková orientace šachet nutností a ne pouze výstřelkem.
Rychlé upínání mechanik (červeně zvýrazněn zámek)
Nad košem pro pevné disky se skví dvojice pozic pro 3,5“ externí zařízení. To je obdařené rychloupínacím mechanismem, který již také dobře známe z 3D Aurory. Celý bílý plast se dá posunout směrem doprava, čímž se na příslušných místech vysunou kovové zarážky a ty zajedou do připravených děr v mechanice. Celek se ještě zajistí malým jezdcem, co se posune směrem dolů a zabrání tak samovolnému odjištění mechaniky. Zkusil jsem také, zda by se nedal stejným způsobem umístit i pevný disk, avšak se mi jej do této šachty nepodařilo ani vměstnat, natož abych vyzkoušel, jestli tímto mechanismem půjde zajistit. Na obrázku si také můžete všimnout nalepeného úchytu pro lepší zkrocení početných kabelů vedoucích z předního panelu. Tento úchyt je možné jednoduše rozpojit a vedení kabelů si upravit dle libosti.
Horní šachta pro pět 5,25“ zařízení je opatřena stejným mechanismem pro rychlé upnutí mechanik. Možná by také stálo za úvahu, zda je lepší mít pět míst pro mechaniky a pouhé tři pro pevné disky, nebo tento poměr obrátit ve prospěch disků. Zde si také ale musíme uvědomit, že dnes již není výjimkou upevnění disků přes nějaký z nabízených ztišovacích rámečků.
Zadní část Tritonu nabídne k pohledu především nový způsob uchycení PC karet s pomocí plastového jištění. Pro instalaci karty jednoduše uvolníte otočný plastový zámek, zasunete kartu a zámek za ní zacvaknete. Problém je, že takto umístěná karta je jištěná pouze shora, aby nešla vysunout, ale v horizontálních směrech se může hýbat, jako kdyby nebyla jištěna vůbec. Sice je její pohyb omezen ani ne na milimetry, ale i ty mohou hrát svojí roli, alespoň že výrobce umožnil instalaci karet i s klasickým jištěním s pomocí šroubků. Je mi tedy líto, ale označení Tritonu slovy „hassle-free instalation“, neboli „instalace bez potíží“ bych klidně oželel, jen kdybych mohl k instalaci všech zařízení – tedy zde mechanik a disků - použít i osvědčené šroubky. Ty jsou zatím ještě stoprocentně kompatibilní, odolnější než plast a rozhodně pevnější.
Zdroj se zde instaluje zásadně zevnitř skříně a nedá se říci, že by kvůli tomu mohly vzniknout těžkosti. Přepážky zde nenajdeme, pouze plech pro instalaci základní desky je nahoře vykrojen a ohnut, čímž zajišťuje tolik potřebnou oporu pro zdroj. Všechny otvory pro našroubování distančních sloupků jsou označeny tak, abychom ihned identifikovali ty, které potřebujeme pro svůj formát základní desky. Znalejší uživatelé však již jistě žádnou takovou berličku nepotřebují a sloupky nainstalují zcela bezchybně.
Potěšilo mě vedení kabelů napájejících přední a zadní ventilátor. Ty se svými 1000RPM moc proudu neodebírají, a tak mohou být s klidem napájeny z jednoho třípinového molex konektoru určeného pro základní desku. Pouze kabel by mohl být o něco delší. Námi používaná deska DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D nemá nijak nestandardně vyvedeny konektory k napájení ventilátorů a přesto jsem musel kabeláž poněkud upravit, abych na dolní konektor vůbec dosáhl.
Kabely a příslušenství
Načali jsme kabely k ventilátorům, tudíž budeme pokračovat těmi, které vedou zepředu skříně. Ty datové, vedoucí k předním USB, Firewire a audio konektorům jsou kvalitně zaizolované do černé bužírky, avšak ta je poněkud tuhá a nepoddajná. Navíc jsou tyto kabely na můj vkus až příliš dlouhé, což v kombinaci s jejich tuhostí ústí v menší problém – kam s nimi. Vývody pro USB kabely na dnešních deskách jsou vesměs standardizované, tudíž bude s největší pravděpodobností stačit unifikovaný USB konektor. IEEE 1394 Firewire je již problém. Ten je totiž přítomen nejen na desce, ale i na různých zvukových kartách, střižnách, atp. Tudíž zde výrobce nabízí hned trojici různých konektorů. Nejjistější by ale stejně byla konfigurace s jedním nejpoužívanějším konektorem, z něhož by vedly jednotlivé popsané piny.
Následuje jeden žlutý devítipinový audio konektor, k připojení na výstup sluchátek a vstup mikrofonu, jenž je situován typicky na základní desce.
Kroucené kabely vedoucí ke standardním výstupům pro tlačítka a světelné diody na předním panelu skříně jsou poněkud divné svou délkou. Některé jsou totiž asi o 20cm delší, než jiné a dá se říci, že naprosto zbytečně. Vedle USB a FW kabelů tu tak máme další adepty na úklid, ovšem je pravda, že je můžete alespoň dokonale obalit okolo feritového toroidního jádra, které je rovněž součástí dodávky.
Kromě něj se v přiložené bílé krabičce skrývá šest lyžiček pro instalaci pevných disků, nalepovací klipsna, nezbytné šroubky všeho druhu a také jedna novinka, jakou jsem ještě nikde jinde neviděl. Gigabyte si asi dobře uvědomuje, že prsty po dotyku se skříní zanechávají velmi viditelné stopy a přibalil pěkný kus hadříku připomínajícího jelenici. Ten svou práci odvádí velmi dobře a je tak příjemným a užitečným doplňkem.
A v případě, že využijeme plné kapacity koše – tři pevné disky – pak bude vzduch muset proudit všelijakými krkolomnými cestami a ve výsledku bych se nedivil, kdyby se disky nezávisle na předním ventilátoru chladily stejně, nebo alespoň velmi podobně. Protože, jak je obecně známo, vzduch si cestu dovnitř vždy najde sám cestou co nejmenšího odporu. Ovšem o ten bychom se zde museli postarat ucpáním průduchů v bočnici. Faktem ale je, že zde platíme až neúměrně velkou daň za snadnou instalaci disků a přístup k jejich konektorům, v podobě ztíženého managementu kabeláže, zhoršení proudění vzduchu a sporného uchycení disků. To ale samozřejmě není záležitost výhradně této skříně – nejenom ta je postižena přejímáním poslední módy nastolené kousky, jako je Lian Li PC-V1100. U ní je ovšem taková orientace šachet nutností a ne pouze výstřelkem.
Rychlé upínání mechanik (červeně zvýrazněn zámek)
Nad košem pro pevné disky se skví dvojice pozic pro 3,5“ externí zařízení. To je obdařené rychloupínacím mechanismem, který již také dobře známe z 3D Aurory. Celý bílý plast se dá posunout směrem doprava, čímž se na příslušných místech vysunou kovové zarážky a ty zajedou do připravených děr v mechanice. Celek se ještě zajistí malým jezdcem, co se posune směrem dolů a zabrání tak samovolnému odjištění mechaniky. Zkusil jsem také, zda by se nedal stejným způsobem umístit i pevný disk, avšak se mi jej do této šachty nepodařilo ani vměstnat, natož abych vyzkoušel, jestli tímto mechanismem půjde zajistit. Na obrázku si také můžete všimnout nalepeného úchytu pro lepší zkrocení početných kabelů vedoucích z předního panelu. Tento úchyt je možné jednoduše rozpojit a vedení kabelů si upravit dle libosti.
Horní šachta pro pět 5,25“ zařízení je opatřena stejným mechanismem pro rychlé upnutí mechanik. Možná by také stálo za úvahu, zda je lepší mít pět míst pro mechaniky a pouhé tři pro pevné disky, nebo tento poměr obrátit ve prospěch disků. Zde si také ale musíme uvědomit, že dnes již není výjimkou upevnění disků přes nějaký z nabízených ztišovacích rámečků.
Zadní část Tritonu nabídne k pohledu především nový způsob uchycení PC karet s pomocí plastového jištění. Pro instalaci karty jednoduše uvolníte otočný plastový zámek, zasunete kartu a zámek za ní zacvaknete. Problém je, že takto umístěná karta je jištěná pouze shora, aby nešla vysunout, ale v horizontálních směrech se může hýbat, jako kdyby nebyla jištěna vůbec. Sice je její pohyb omezen ani ne na milimetry, ale i ty mohou hrát svojí roli, alespoň že výrobce umožnil instalaci karet i s klasickým jištěním s pomocí šroubků. Je mi tedy líto, ale označení Tritonu slovy „hassle-free instalation“, neboli „instalace bez potíží“ bych klidně oželel, jen kdybych mohl k instalaci všech zařízení – tedy zde mechanik a disků - použít i osvědčené šroubky. Ty jsou zatím ještě stoprocentně kompatibilní, odolnější než plast a rozhodně pevnější.
Zdroj se zde instaluje zásadně zevnitř skříně a nedá se říci, že by kvůli tomu mohly vzniknout těžkosti. Přepážky zde nenajdeme, pouze plech pro instalaci základní desky je nahoře vykrojen a ohnut, čímž zajišťuje tolik potřebnou oporu pro zdroj. Všechny otvory pro našroubování distančních sloupků jsou označeny tak, abychom ihned identifikovali ty, které potřebujeme pro svůj formát základní desky. Znalejší uživatelé však již jistě žádnou takovou berličku nepotřebují a sloupky nainstalují zcela bezchybně.
Potěšilo mě vedení kabelů napájejících přední a zadní ventilátor. Ty se svými 1000RPM moc proudu neodebírají, a tak mohou být s klidem napájeny z jednoho třípinového molex konektoru určeného pro základní desku. Pouze kabel by mohl být o něco delší. Námi používaná deska DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D nemá nijak nestandardně vyvedeny konektory k napájení ventilátorů a přesto jsem musel kabeláž poněkud upravit, abych na dolní konektor vůbec dosáhl.
Kabely a příslušenství
Načali jsme kabely k ventilátorům, tudíž budeme pokračovat těmi, které vedou zepředu skříně. Ty datové, vedoucí k předním USB, Firewire a audio konektorům jsou kvalitně zaizolované do černé bužírky, avšak ta je poněkud tuhá a nepoddajná. Navíc jsou tyto kabely na můj vkus až příliš dlouhé, což v kombinaci s jejich tuhostí ústí v menší problém – kam s nimi. Vývody pro USB kabely na dnešních deskách jsou vesměs standardizované, tudíž bude s největší pravděpodobností stačit unifikovaný USB konektor. IEEE 1394 Firewire je již problém. Ten je totiž přítomen nejen na desce, ale i na různých zvukových kartách, střižnách, atp. Tudíž zde výrobce nabízí hned trojici různých konektorů. Nejjistější by ale stejně byla konfigurace s jedním nejpoužívanějším konektorem, z něhož by vedly jednotlivé popsané piny.
Následuje jeden žlutý devítipinový audio konektor, k připojení na výstup sluchátek a vstup mikrofonu, jenž je situován typicky na základní desce.
Kroucené kabely vedoucí ke standardním výstupům pro tlačítka a světelné diody na předním panelu skříně jsou poněkud divné svou délkou. Některé jsou totiž asi o 20cm delší, než jiné a dá se říci, že naprosto zbytečně. Vedle USB a FW kabelů tu tak máme další adepty na úklid, ovšem je pravda, že je můžete alespoň dokonale obalit okolo feritového toroidního jádra, které je rovněž součástí dodávky.
Kromě něj se v přiložené bílé krabičce skrývá šest lyžiček pro instalaci pevných disků, nalepovací klipsna, nezbytné šroubky všeho druhu a také jedna novinka, jakou jsem ještě nikde jinde neviděl. Gigabyte si asi dobře uvědomuje, že prsty po dotyku se skříní zanechávají velmi viditelné stopy a přibalil pěkný kus hadříku připomínajícího jelenici. Ten svou práci odvádí velmi dobře a je tak příjemným a užitečným doplňkem.
