Nedávno byla nalezena další exoplaneta, která by teoreticky mohla hostit život, ale o tom se vedou a budou vést dlouhé diskuze. Jde o superzemi LHS 1140b obíhající červeného trpaslíka vzdáleného 39 světelných let.
Jde tak o podobný případ, jako je systém
nebo
. Máme co do činění s červeným trpaslíkem, čili malou a oproti Slunci i chladnou hvězdou, kterou tak musí planety obíhat ve velké blízkosti, aby se nacházely v tzv. obyvatelném pásu. To znamená, že mají ze své hvězdy přijímat tak akorát tolik energie, aby na nich mohla existovat voda v tekutém stavu. Červený trpaslík je ale sice malá, ale obvykle divoká hvězda, která může svými bouřemi snadno zbavit blízké planety jejich atmosfér, ale právě o tom se vedou mezi astronomy debaty. Jde tak o to, zda přece jen neexistuje možnost, že by řada z takových planet mohla díky svému magnetickému poli odolávat i silným erupcím a je tu i možnost, že by se na nich atmosféra nakonec vyvinula poté, co se blízký červený trpaslík s pokročilým věkem zklidní. Vedle toho je tu ale i problém vázané rotace, který je také spojen s blízkým oběhem.
Máme tu tedy exoplanetu LHS 1140b vzdálenou 39 světelných let, která svého trpaslíka oběhne jednou za 24 dní. Samotná má 1,4násobný průměr Země a odhadovanou hmotnost dokonce 6,6násobnou, takže my bychom se na ní moc pohodlně necítili. Můžeme ji tak zařadit mezi tzv. superzemě, které i tak mají mít kamenitý povrch. Může se zdát, že se podobné planety podezřele často tvoří právě u červených trpaslíků, ale za tím stojí dvě věci. Jednak jsou červení trpaslíci spektrálního typu M nejrozšířenější typ v naší galaxii a se nám planety u nich díky krátké oběžné dráze daleko snadněji hledají pomocí tranzitní metody. Je jasné, že pomocí sledování změn v jasu hvězdy vlivem přechodu planety přes její tvář se tyto planety daleko lépe hledají v případě, že změny nastávají často.
Hlavní otázky tak jsou, zda si tyto planety mohou zachovat své silné magnetické pole a zda jsou pak schopny s jeho pomocí ochránit svou atmosféru. Jejich rozřešení nastane asi až tehdy, kdy se budeme schopni podívat, zda některá z nich atmosféru má. Ve prospěch toho zatím hovoří případ
, která má mít svou atmosféru podobnou té, již najdeme na Venuši. Nejde ale případ toho, co se hledá, čili planeta s atmosférou podobnou Zemi, v níž by nebyly teploty stovek °C a tlak jako kilometr pod hladinou vody. Jde totiž především o hledání života a zde se vědci přirozeně drží toho, co znají.
Planeta u LHS 1140 má oproti těm v systémech TRAPPIST-1 a Proxima Centauri tu výhodu, že její hvězda už je relativně klidná a starší. Je tak možné, že její atmosféra postupem času zhoustla, ale na příkladu Marsu vidíme, že k tomu opravdu bude zapotřebí celoplanetární magnetické pole. Klidná hvězda také umožní, aby s pomocí Hubbleova či jiného teleskopu bylo možné hledat známky atmosféry i na tak vzdálené planetě. A pokud to Hubble či Giant Magellan Telescope nezvládnou, připravovaný James Webb Space Telescope snad už ano.
Zdroj:
