Astronomové z Univerzity v Birminghamu dokázali najít záznam o nejjasnější explozi supernovy, která se udála ve vzdálenosti 3,6 miliard světelných let. Mluvit budeme o supernově s označením SN2016aps.
Supernova SN2016aps byla skutečně atypická a její profil ji značně odlišuje od jiných podobných událostí. Supernovy typicky vydají v rámci záření jen asi jedno procento své energie, přičemž v tomto případě to bylo asi pětkrát více, díky čemuž lze mluvit o dosud nejjasnější zachycené supernově, která kdy byla pozorována v moderní historii.
SN2016aps byla poprvé spatřena v roce 2016, jak ostatně určuje už její označení, a to z Havaje pomocí Panoramic Survey Telescope a Rapid Response System. V následujících dvou letech si ji několikrát našel také Hubbleův vesmírný dalekohled a astronomové mohli zjistit, že během této doby jas supernovy klesl pouze o jedno procento detekovaného maxima.
A že jde o tak vzdálenou a tím i starou supernovu, astronomové začali spekulovat, že by mohlo jít o vůbec první nalezený případ tzv. “pulsational pair-instability” supernovy. Dle teorie jde o dvě velké hvězdy v binárním systému, které se k sobě spirálovitě přibližují, až se spojí v jednu, ovšem značně nestabilní hvězdu, která poté exploduje v supernovu. A že je vytvořena ze dvou hvězd, může být velice velká a jasná.
V tomto případě by SN2016aps měly tvořit hvězdy s celkovou hmotností 50 až 100 Sluncí a astronomové také spekulují o příčině vysokého jasu. Může být následkem toho, že supernova ještě před svou hlavní explozí odvála pryč prach a plyn ze svého systému a tento materiál pak dohnala rázová vlna, která jej rozžhavila a rozzářila. Právě to se očekává od výše uvedeného typu dosud nepotvrzených supernov. Spektrometr také ukázal, že v oblasti SN2016aps se nachází především vodík, který by ale jedna velká hvězda explodující v supernovu měla už povětšinou spotřebovaný, takže i to ukazuje spíše na kolizi dvou menších hvězd, které ale přesto byly mnohem masivnější než Slunce.
