Je naprosto jasné, že při takovém množství nalezených exoplanet musí kolem mnohých z nich kroužit také exoměsíce. Chtělo to jen nějaký najít, což není snadný úkol vzhledem k tomu, že nalezení samotných cizích planet bylo donedávna velice obtížné.
Dnes už máme potvrzeny tisíce exoplanet v systémech vzdálených i tisíce světelných let, přičemž ta nám nejbližší Proxima b je daleko "jen" 4,2 světelných let. Měli bychom o ní však mluvit jako o nejbližší dosud známé exoplanetě, neboť není zcela vyloučeno, že se ještě někde blíže ukrývá nějaký hnědý trpaslík s vlastní planetou či planetami, ale to je i díky hledání naší Nemesis stále méně a méně pravděpodobné.
Hledání exoměsíců je tak přeci jen jiná liga než hledání exoplanet, a to z pochopitelných důvodů: jsou ještě menší a dobře ukryté hned vedle planet samotných, ale přesto byli už dříve nalezeni vhodní kandidáti, z nichž se ale žádný nepotvrdil. Nyní ale astronomové z Columbia University uvádějí, že mají silný důkaz o tom, že jeden exoměsíc se nachází v systému cca 4000 světelných let daleko.
Nyní se na tento systém hodlá zaměřit Hubbleův vesmírný dalekohled, který by měl přinést další indicie, zda exoplaneta Kepler 1625b skutečně má u sebe svůj měsíc, který by pak dostal oficiální název Kepler 1625b i. Je tak zřejmé, že jde o exoplanetu nalezenou tranzitní metodou pomocí teleskopu Kepler a právě díky této metodě mohli astronomové přijít i na daný exoměsíc.
Tranzitní metoda spočívá ve sledování poklesu jasu hvězd vlivem přechodu planet přes jejich tvář, což v sobě nese už ten základní předpoklad, že daný systém je vůči nám vhodně natočen. Nyní šlo o to, že pravidelným poklesům v jasu předcházel, nebo je následoval, jeden ještě menší, což indikuje právě menší těleso vázané na planetu.
Astronomové přitom na tento jev nepřišli náhodou, ale cíleně po něm pátrali u celkem 284 známých exoplanet, takže je logické předpokládat, že si vybrali takové, které mají velice krátkou dobu oběhu, aby měli co nejvyšší šanci, ale to v tomto případě moc neplatí. Však další příležitost k pozorování nastane až 29. října, takže se nedá říci, že by šlo o planetu obíhající své slunce v řádu dnů.
Kepler 1625b by měl být přitom velký asi jako Jupiter, ale desetinásobně hmotnější a pokud u sebe má měsíc, pak ten bude zhruba ve velikosti našeho Neptunu, takže opravdu žádný drobeček. Díky tomu si tak vysloužil přezdívku Neptmoon a je zřejmé, že něco tak velkého rozhodně je v rozlišovacích schopnostech teleskopu Kepler.
Právě na konci října se na systém Kepler 1625 zaměří Hubble, který možná potvrdí, že byl opravdu nalezen první exoměsíc.
