V souhvězdí Štíra se v první polovině 15. století objevila nova, kterou zaznamenali korejští astrologové. Teprve nyní se moderním astronomům podařilo najít binární hvězdu, která měla tehdejší explozi na svědomí, čímž původní pozorování potvrdili.
Co je RTX AI
Web Světhardware.cz přináší velký přehled o NVIDIA RTX AI ve vašem počítači a popisuje spolehlivou a bezpečnou cestu, jak si na svém počítači vytvořit lokální umělou inteligenci.
V ocasu Štíra zaznamenali korejští astrologové dříve neviděnou "hvězdu", která se objevila dle našeho kalendáře v roce 1437 a zářila plných 14 dní, než opět pohasla. Je tak zřejmé, že šlo o výbuch novy, jejíž původ v podobě binárního hvězdného systému byl pak na 600 let ztracen. Až nyní se jej podařilo astronomům objevit a rekonstruovat jeho pohyb na hvězdné obloze.
Použili k tomu metrový teleskop Carnegie SWOPE umístěný v Chile, který jim dal k dispozici tento obrázek. Na něm se ukazuje obálka horkého vodíku jako pozůstatek téměř šest století staré exploze. Červenými čárkami je označena aktuální poloha dvojhvězdy, červeným plusem pak její předpokládaná pozice v době exploze novy založená na pozorovaném pohybu (to díky pozorování z roku 1923) a zeleně je označen zjistěný střed plynné obálky. Tento střed tak víceméně odpovídá vypočítané pozici, v níž se dvojhvězda měla nacházet v roce 1437.
Jde tak o vůbec první novu zaznamenanou astrology v Číně, Koreji či Japonsku v posledních 2500 letech, jež byla znovu objevena. Studii zveřejnil v časopisu Nature Michael Shara, který se zabývá astrofyzikou v Americkém přírodovědném muzeu. Toto pozorování také podporuje dosavadní přesvědčení, že novy mají dlouhé životní cykly, které se neustále opakují.
Nejde totiž o katastrofické události, jako jsou výbuchy supernov, které v podstatě zničí celou hvězdu. Typicky jde o bílého trpaslíka jako pozůstatek hvězdy typu našeho Slunce, jenž má u sebe další hvězdu, která se ještě nachází ve fázi spalování svých zásob vodíku. Právě z ní tento trpaslík krade materiál, akumuluje jej a po dosažení kritického bodu se získaná vodíková obálka najednou fúzně přemění v helium, takže v podstatě jde o obrovskou vodíkovou bombu. Bílý trpaslík je pak schopen až několik měsíců zářit několiksettisíckrát intenzivněji. V podobných systémech se ale může objevit i supernova typu Ia, při níž má dojít k tomu, že bílý trpaslík krade materiál blízké hvězdy moc rychle a ve větší míře, takže výsledná exploze jej roztrhá.
Nalezení této novy je neocenitelné z toho hlediska, že umožňuje sledovat vývoj dvojhvězdy, o níž víme, že před dlouhými staletími explodovala v novu, což jinak v moderní vědě pochopitelně není možné.
