Perovskitové solární články by mohly být zajímavým zdrojem energie v interiérech. Další takové vyvinuli v Británii, kde dosáhli na 37,6% účinnost.
Na trhu se solárními (lépe řečeno fotovoltaickými) články dominují ty křemíkové, nicméně ve vývoji jsou i alternativy k nim (např. perovskitové nebo organické), u nichž je ale potřeba stále vyřešit několik problémů. Obvykle jde o životnost. Perovskitové články se dostaly už hodně daleko a účinností jsou v podstatě na úrovni křemíkových, jen většinou vydrží v řádech měsíců nebo nízkých jednotek let, a to je málo. Jeden z dalších pokusů má na svědomí University College London. Zde se vědci soustředili na interiérovou fotovoltaiku. Nejde tedy o to, aby se sbíralo sluneční světlo venku, ale to uvnitř budovy (ať už přirozené ambientní nebo umělé), které je nicméně mnohem slabší.
Myšlenkou je to, že v interiérech je spousta energeticky velmi málo náročných zařízení, která by si mohla vystačit s energií interiérového světla a zbavila by se tak potřeby vyměnitelných baterií, místo toho by mohla mít nabíjenou energií ze světla. Příkladem by mohla být dálková ovládání, klávesnice, požární alarmy a podobně. Vědecký tým v konstrukci nových perovskitů využil chlorid rubidný (RbCl), který dopomáhá dosáhnout více uniformního růstu krystalů, redukuje tlak při výrobě a snižuje počet defektů. Další dvě stabilizační láky (jodidy a bromidy) vylepšily jak výkon, tak i životnost.
Výsledkem je, že při osvětlení 1000 luxů (standardní jas dobře osvětlených kanceláří) dosáhly tyto fotovoltaické čipy 37,6% účinnosti a proti současným interiérovým technologiím (které dokážou efektivně reagovat na slabé interiérové světlo) jsou v těchto podmínkách 6krát účinnější. Ve srovnání s běžnými zařízeními (proti kterým se nové články vymezují), které po 100 dnech vykazovaly už jen 76 % původní maximální účinnosti, nové varianty byly na 92 % maxima (tedy 92%×37,6% = cca 34,6%). Test při 300 hodinách jasného světla při teplotě 55 °C vykázal 76 % maxima, původní zařízení pak byla pod 50 %.
Zdroj: techspot.com