Už dříve se mluvilo o tom, že materiál z prstenců kolem Saturnu postupně padá přitahován gravitací planety. Nyní o tomto jevu můžeme mluvit jako o prstencovém dešti a nyní již zaniklá sonda Cassini se na něj mohla podívat zblízka.
Sonda Cassini se už před více než rokem ponořila do hlubin atmosféry Saturnu, ale ještě před tím se několikrát odvážila zavítat přímo mezi něj a jeho nejbližší prstence. Byly to odvážné manévry, které společně se smrtícím finále přinesly data pro pozdější zkoumání. Odhaleno bylo díky nim i to, že každou sekundu do atmosféry Saturnu spadne alespoň 10.000 kilogramů materiálu právě z prstenců v podobě jakéhosi "deště".
Deset tun samozřejmě není nic v porovnání s celkovým objemem materiálu, který je v prstencích obsažen, ale i díky tomu lze s konečnou platností říci, že tyto prstence opravdu časem zmizí. Ostatně deset tun za sekundu je dolní hranice odhadu založená na datech Cassini a ta horní je 45 tun za sekundu.
Sonda Cassini přiletěla k Saturnu v roce 2004 a nejdříve začala nesměle vzdálenými průlety kolem planety a až poté, co jí začalo docházet palivo, se NASA odhodlala k velice těsným průletům, při nichž se dokonce svým způsobem otřela o atmosféru Saturnu. To ji tedy nevyhnutelně zavedlo mezi něj a jeho nejbližší prstence a nakonec byla Cassini navedena přímo do planety a na této poslední cestě odvysílala poslední údaje především za svého INMS (Ion and Neutral Mass Spectrometer).
Díky tomu i víme, z čeho se skládá materiál, který neustále padá do atmosféry pod sebou. V drtivé většině jde o mix molekulárního vodíku H2 a atomárního helia a zbylá 3,4 procenta jsou tvořena organickými materiály (butan či propan), vodou, metanem a dalšími sloučeninami.
Je však možné, že tato data budou poněkud nepřesná, neboť Cassini je nasbírala při svých těsných průletech, kdy do ní ve velké rychlosti narážely částečky tohoto "prstencového deště" a rozbíjely se o anténu přístroje INMS použitou jako štít. Stejně tak bylo zdůrazněno, že složení deště se při jednotlivých průletech měnilo, což by zase ukazovalo na nerovnoměrné rozmístění chemických prvků a sloučenin v prstenci, což je celkem logické. A ostatně šlo také jen o jeden prstenec, a sice D, který Cassini takto zblízka mohla prozkoumat.
