V nadpisu mluvíme o tenkých nitkách a horkém plazmatu, přičemž v obou případech jde o označení, která tak úplně neodpovídají skutečnosti. Ony nitky z jistého pohledu totiž nejsou zase tak moc tenké a slovo horký naopak poněkud podceňuje realitu.
Paradox s teplotami na Slunci je velice dobře známý. V jeho jádru mají teploty dosahovat 15 milionů (K nebo °C, to už je vcelku jedno), ovšem na povrchu klesají na pouhých 5500 °C, aby ovšem v atmosféře či koróně opět vzrostly až na několik milionů stupňů. A jde právě o níže zobrazené nitky horkého plazmatu, které kopírují lokální magnetické pole, jichž se to týká.
Jde o velice jemné detaily, které byly zachyceny pomocí zařízení High Resolution Coronal Imager (Hi-C) americké NASA. Ukazují, jak jsou v silném magnetickém poli uvězněny částice plazmatu a jde přitom na první pohled o velice tenké linky. Ty ovšem i tak mají průměr kolem 500 kilometrů, čili přibližně jako naše republika od Aše po Třinec a pro lepší představu tu máme koláž ukazující jen malý výřez z výše uvedeného snímku a jeho srovnání s velikostí Země. Dle tohoto pohledu se už tak tenké nezdají.
Dříve byly tyto jemné linie kopírující neviditelné siločáry magnetického pole astronomům skryté, neboť ti neměli k dispozici přístroje, které by zachytily detail Slunce v tak vysokém rozlišení. Nyní mají Hi-C, jehož využití je ovšem značně problematické. Nejde totiž o stacionární teleskop na pevné zemi a ani o vesmírné zařízení, svým způsobem. Hi-C je vynášen na palubě suborbitálních raket, takže má možnost jen krátce se zaměřit na Slunce a spatřit jej v detailním rozlišení, které představuje 70 km na pixel. To je dosud nejvyšší rozlišení, jaké je pro sledování naší hvězdy k dispozici a astrofyzik Robert Walsh (University of Central Lancashire, tým Hi-C) to přirovnává k přechodu ze standardního rozlišení (SD) na Ultra HD.
Díky Hi-C tak astronomové našli struktury, na něž se dříve podívat nemohli a nyní se budou snažit jim porozumět a zjistit, proč se objevují na daných místech, čili co je tvoří a proč tak vypadají. Stejně tak není známo, jak ovlivňují již dříve pozorované projevy Slunce, jako je jeho vítr nebo výtrysky koronární hmoty (CME). Může jít přitom pro nás o životně důležitý výzkum, neboť CME mají v moci značně pocuchat náš moderní elektronický svět. Stačí jedna silná vlna vysoce nabitých částic, kterou ochranné magnetické pole Země nedokáže odklonit a my se pohroužíme do tmy bez elektřiny, komunikace, GPS, atd. V takovém případě je včasné varování neocenitelné.
Je tak dobré, že se světové agentury v poslední době Slunci věnují čím dál více, jak dokládá i americká sonda Parker a evropský Solar Orbiter.
