Před dvaceti lety byly v nabídce firmy Apple aktuální počítače Power Mac G4, které byly nabízeny až do roku 2004 s procesory PowerPC G4. Šlo o dobu sběrnice PCI, již doplňovala AGP pro grafické karty.
Není tak třeba sáhodlouze vysvětlovat, že počítač jako Power Mac G4 opravdu není připraven pro moderní M.2 SSD určené pro rozhraní PCIe, které bylo samo vytvořeno v roce 2003.
Samotné počítače Power Mac G4 byly založeny na procesorech PowerPC G4 s taktem až 500 MHz a využívaly přinejlepším právě sběrnici AGP pro grafiky ATi Rage 128 či jejich vrstevnice a pro úložná zařízení pak rozhraní Ultra ATA/33 či 66 a případně pak SCSI, a to samozřejmě pro klasické pevné disky, neboť SSD se ještě běžně nepoužívala.
Instalace a rozběhnutí moderního M.2 SSD ve 20 let starém počítači tak opravdu není jen otázka využití dvou redukcí, a sice z M.2 PCIe na PCI. Už z toho je ale zřejmé, že více než 133MB/s propustnost z takového úložiště jednoduše nedostaneme a už proto je tu otázka, zda má taková věc u tak starého počítače vůbec praktický význam. Možná ne tak velký z hlediska celkové sekvenční propustnosti, ale především náhodné operace s menšími objemy dat by měly být oproti HDD mnohem rychlejší. Ostatně je dobře známo, že výkon starého počítače, který ještě spoléhá na HDD, nejlépe a s nejmenší námahou oživíme pomocí SSD v roli systémového disku.
Zde tedy nestačilo jen využít redukce a Pierre Dandumont musel také dané SSD zprovoznit, a to pomocí protokolu AHCI. Ten podporuje Power Mac G4 i Samsung SM951, který byl v tomto případě zvolen právě kvůli tomu. Dále už jde čistě o softwarové záležitosti, a to o využití vhodného BIOSu a verze Mac OS X, což je podrobněji vysvětleno na Journaldulapin.com, ovšem ve francouzštině.
