Ze vzdálenosti 150 milionů kilometrů se nový Inouye Solar Telescope podíval na Slunce a přinesl své první snímky, které jsou dosud nejdetailnější, jaké jsme kdy mohli vidět. Rozlišení je totiž pouze 30 km na obrazový bod.
Už se běžně můžeme dívat na snímky, jako je tento ze Solar Dynamics Observatory americké NASA, která Slunce snímá z geosynchronní orbity. Inouye Solar Telescope ale dokáže poskytnout nesrovnatelně větší detaily, z nichž bychom samotné Slunce ani nepoznali.
Snímek tak vypadá spíše jako makrofotografie nějakého objektu s pórovitým povrchem, než abychom v něm ihned poznali naši hvězdu.
Inouye Solar Telescope je úzce zaměřený pozemský teleskop umístěný na Havaji, odkud sleduje Slunce pomocí své 4,24metrové adaptivní optiky. Toto zařízení bude v budoucnosti spolupracovat s NASA Parker Solar Probe, která již nějaký ten pátek krouží kolem Slunce, ale také s ESA/NASA Solar Orbiter, která se už pomalu připravuje na start.
AURA výsledný snímek popisuje tak, že na něm vidíme jakousi buněčnou strukturu, kde každá jednotlivá část má přibližnou velikost Texasu, čili přibližně 700 tisíc čtverečných kilometrů. Jde o dopad toho, jak se ven z vnitra Slunce dere horké plazma, přičemž na povrchu se ochlazuje a zase na okrajích "bublin" klesá dolů. Takže tmavější části obrazu představují nižší teploty. Někde ale můžeme vidět v tmavých předělech naopak velice jasná místa, která značí tvořící se magnetická pole a právě tam mají vznikat kanály, kudy uniká energie do sluneční koróny, alespoň dle předpokladů.
Právě tato jasná místa mohou vysvětlit onu často zmiňovanou záhadu, proč je teplota v koróně i přes milion K, zatímco povrch Slunce nemá ani šest tisíc K. Zatím stále ještě probíhají analýzy prvních snímků, takže někdy později se díky nim možná dozvíme ještě něco dalšího a třeba se objeví i klíč pro předpovídání výtrysků koronární hmoty. Zvláště pak když Inouye Solar Telescope, Parker Solar Probe a Solar Orbiter začnou spolupracovat.
