Společnost LG vyvíjí nové akumulátory LMR s vysokým podílem manganu. Nyní se povedlo najít cestu ke zvýšení životnosti nových typů článků.
Jedním z dalších typů Li-Ion akumulátorů, které se chystají pro budoucnost, je typ LMR (Lithium Manganese-Rich). U nich se využívá velmi vysoký podíl manganu, který je poměrně levným prvkem a méně kontroverzním než kobalt. Pokud jde o onen kobalt, tak ten tu vůbec není, nicméně v chemickém složení stále ještě figuruje nikl (z Li-Ion NMC tak odstraňuje C).
Problémem nové kombinace materiálů pro katody je ale to, že při oxidačních a redukčních procesech při nabíjení a vybíjení je potřeba zajistit co nejlepší reverzibilitu kyslíku, který v těchto reakcích u LMR figuruje. Kyslík se u akumulátorů obvykle reakcí sám o sobě přímo neúčastní, ale u některých typů, jako je LMR, se zejména se zvýšeným napětím začne oxidovat i samotný kyslík, takže je potřeba ho následně redukovat a vrátit do původního stavu.
Pokud se tak nestane, poškozuje se interní struktura článku a vzniká tu nechtěný plyn. To vyvolává i objemové změny, což je další problém, který může navýšit interní tlaky a zhoršit výkonnostní parametry. Při posledním vývoji se zjistilo, že generování plynu do značné míry ovlivňují konečná napětí při nabíjení i vybíjení. Inženýři v LG tak snížili horní limit napětí ze 4,6 V na 4,3 V, což přispělo ke zvýšení redukce oxidovaného kyslíku z 86 % na 97 %. Pomohlo také snížení spodního limitu napětí při vybíjení z 3,0 V až na 2,0 V.
V laboratořích tak zkoušeli prototyp 40Ah akumulátoru a při testech dosáhli pěkných výsledně, konkrétně 92,2 % původní kapacity po 883 cyklech. Pokud by to podle LG mělo při 60kWh akumulátoru stačit na 500km dojezd (což si myslím, že bude reálně spíše kolem 350-450 km dle vozu), pak by po 883 cyklech měl dojezd 461 km. Kdyby kapacita klesala rovnoměrně, znamenalo by to ujetí zhruba 420-425 tisíc km. Připomeňme, že LG zde prezentovalo vědecký článek v časopise Nature Communications, jde tedy práci ještě docela vzdálenou od praktického nasazení ve výrobě.
