Technologie Heat Assisted Magnetic Recording (HAMR) umožnila zvýšit hustotu dat pevných disků, ale má i své problémy jako nižší stabilitu a potřebu vysokých teplot pro práci. Nové materiálu z dysprosia a kobaltu pomohou zvýšit hustotu dat i stabilitu.
Potřeba vyšších hustot dat je nekonečná. Jednou z posledních technologií, která se v reálu používá, je
Heat Assisted Magnetic Recording
(HAMR), která umožnila znatelně zmenšit velikost plochy na uložení jednoho bitu. Aby disk mohl s tímto místem pracovat a upravit informaci, musí jej nejprve zahřát na teplotu několik set stupňů Celsia pomocí speciálního laseru. A aby to nebylo tak jednoduché, s natolik zmenšenými rozměry začíná klesat i stabilita záznamu. Výzkumníci z Helmholtz Zentrum Berlin (HZB) proto přišli s technologií, která toto řeší. Dovoluje dosáhnout vyšších kapacit (hustoty dat), současně také snižuje požadavky na teplotu a zlepšuje i stabilitu.
Místo železa a platiny se zde používá materiál z dysprosia (prvek s atomovým číslem 66) a kobaltu. Přesněji jde o materiál DyCo5, který je použit na nanomembráně s tvarem připomínající včelí plástev. Nanootvory drží informaci a mají jen 68 nanometrů v průměru. Vzdálenost jednotlivých otvorů je pak 105 nanometrů.
Magnetické momenty jsou kolmé k rovině, což dle tvůrců zlepšuje stabilitu vůči externímu magnetickému poli. Jak již bylo řečeno, výhodou nového systému je i nižší náročnost, neboť pro práci s informací je potřeba zahřátí na teplotu jen 80 °C místo několik set stupňů jako u klasického HAMR. Nová technologie je tedy energeticky úspornější a také i rychlejší. Zatím ale není jasné kdy (a zda vůbec) se této technologie dočkáme v reálných úložných zařízeních.
Zdroje:
,
