Minulost Země je stále záhadou, které se týká řada nových studií. Nyní se můžeme podívat jednak na útvary LLSVP, které by mohly být pozůstatkem planety Theia a také na nově nalezenou 5. vrstvu v hlubinách Země.
Na dně zemského pláště sedí dva velké útvary tvořené neobvyklými horninami, které jsou označovány jako Large Low Shear Velocity Provinces (LLSVP). Skrz ně putují seismické vlny mnohem pomaleji než jinými částmi pláště a jde o oblasti přesahující velikost celých kontinentů, které vertikálně mohou měřit až 1000 km.
Nová studie přitom tvrdí, že LLSVP jsou pozůstatky srážky s planetou Theia, díky které máme dnes mít Měsíc, čili jde o velice dávný střet mladé Země před cca 4,5 miliardami let. Tvrdí to geodynamik Qian Yuan, doktorand na Arizona State University (ASU), který svou hypotézu přednesl na Lunar and Planetary Science Conference.
Dle hypotézy by struktury LLSVP mohly být vytvořeny srážkou s Theiou v případě, že by její plášť byl tvořen materiálem o hustotě vyšší jen o 1,5 až 3,5% v porovnání se zemským pláštěm. To by způsobilo, že část původního pláště Theiy by se nikdy plně nesmíchal se zemským pláštěm a v takovém případě by byl náš plášť dnes tvořen z až 15 procent právě Theiou a výsledné LLSVP z "nerozmíchaného" pláště Theiy pak mohou zabírat 3 až 9 procent objemu pláště Země.
LLSVP na dně zemského pláště
Jsou tu ale samozřejmě i další vysvětlení těchto útvarů, jako je prostě pronikání materiálu z vnějšího jádra do pláště či naopak pradávné pozůstatky oceánské kůry, které postupně klesly až na dno pláště.
Nově ale také možná nebudeme mluvit jen o čtyřech hlavních vrstvách Země, čili o kůře, plášti (někdy dělený na svrchní a spodní), vnějším a vnitřním jádru. Může tu být nově i pátá vrstva.
Nyní to vypadá, že předpoklady vědců se potvrdily, a že budeme muset i vnitřní jádro rozdělit na dvě vrstvy, které se dělí v hloubce kolem 5800 km pod povrchem, čili přibližně 700 kilometrů pod hranicí, kde začíná vnitřní jádro. Jedná se tu o zásadní změnu ve struktuře pevného vnitřního jádra, které na rozdíl od vnějšího není tekuté, a to kvůli působení vysokého tlaku.
Vědci zde využili algoritmus, který porovnával tisíce různých modelů vnitřního složení Země s desetiletími záznamů dlouhých seismických vln, které se šíří skrz planetu. Jim tak odpovídá přítomnost další vrstvy, která dále rozděluje vnitřní jádro.
