MeerKAT byl už dříve titulován jako největší radioteleskop na jižní polokouli, respektive letos se jím má zcela bezpečně stát. Jde o soustavu vysoce citlivých teleskopů, která nyní přinesla zajímavý snímek naší lokální supermasivní černé díry.
Zařízení MeerKAT pojmenované po jedním ze symbolů jižní Afriky, surikatách, se už aktuálně skládá z celkem 64 talířů o průměru 13,5 metru. Oblohu sledují v rádiových frekvencích a ještě před dvěma lety v rámci první fáze měly rozsah 1,00 – 1,75 GHz, zatímco v tomto roce už to zvládnou ve třech rozsazích, a to 0,58 – 1,015 GHz, 1.00 – 1,75 GHz a 8 – 14,5 GHz. MeerKAT je také předchůdce zařízení Square Kilometre Array (SKA), do nějž pak bude v rámci fáze SKA1 integrován a jak název napovídá, cílem je získat celkovou plochu pro příjem signálu kolem jednoho čtverečního kilometru, což má zajistit 50x vyšší citlivost než kterékoliv dnešní podobné zařízení. Není divu, že jde o projekt globálního dopadu a spolupráce, v jehož rámci bude impozantní už jen síťová komunikace zajišťující potřebný přenos dat. Ta totiž bude muset zvládnout vyšší propustnost, než jakou měl celý Internet v roce 2013. Jde tedy o desítky petabajtů měsíčně a zde můžeme vidět jeden z příkladů, proč je ve světě takový hlad po výkonných datových centrech.
Díky sledování vesmíru v rádiovém spektru může MeerKAT jako jiná podobná zařízení prohlédnout skrz mračna prachu a plynů a podívat se třeba i do středu naší galaxie. To je z našeho pohledu nesnadný úkol, který bývá přirovnáván ke snaze dohlédnout z okraje lesa do jeho středu. MeerKAT přitom nyní už operuje v plné síle, díky čemuž si můžeme prohlédnout i tento snímek zobrazující vizuálně dosud nejkvalitnější pohled do centra naší galaxie.
Nejjasnější objekt na snímku skrývá naši supermasivní černou díru, Sagittarius A*, vzdálenou přibližně 25 tisíc světelných let. Poblíž ní se nachází další mnohé zdroje rádiového signálu, jako jsou pozůstatky supernov, či naopak regiony, kde se hvězdy rodí, nebo snad i další černé díry. Vidíme tu také četné nitky, které vypadají jako kondenzační čáry. Jejich původ a vznik je nejasný a zatím se objevily pouze u naší supermasivní černé díry, takže je možné, že se nachází i u jiných.
MeerKAT bude nyní dva roky fungovat sám o sobě (začne pracovat během několika příštích měsíců) a poté by měla odstartovat jeho integrace do Square Kilometer Array, který zabere rozsáhlá území jižní Afriky a Austrálie. Již v roce 2022 by ale práce na něm měly skončit.
