NASA využila čas do odletu sondy OSIRIS-REx i k tomu, aby se dobře podívala na místo na asteroidu Bennu, kde tato sonda před řadou měsíců letmo přistála a provedla sběr materiálu. Nyní se už nemůžeme divit, že jej sebrala tolik.
OSIRIS-REx se už pomalu chystá domů, kam vyrazí 10. května a nyní v podstatě už jen čeká na toto datum. Dříve si ale ještě jednou oblétl asteroid Bennu, aby se podíval na kráter Nightingale, čili místo, kde minulý rok letmo přistál a provedl sběr materiálu pomocí náhlého uvolnění stlačeného dusíku. Dokázal přitom opravdu znatelně narušit povrch asteroidu, což je důsledek tří věcí: přistání, sběru a odletu.
Nightingale před přistáním sondy OSIRIS-REx
Při pohledu na fotografie z místa přistání je třeba si uvědomit především to, jak velké struktury na ní jsou. V pravé části můžeme identifikovat velký kus skály, která dříve představovala potenciální ohrožení sondy při jejích manévrech. Z našeho pohledu na výšku má přitom cca 10 metrů, což znamená, že balvan, který byl sondou odmrštěn do vzdálenosti více než 10 metrů od jeho původní polohy, má průměr alespoň metr. Nicméně na asteroidu o průměru jen něco přes půl kilometru pochopitelně panuje poněkud odlišná gravitace, než na jakou jsme zvyklí a navíc průměrná hustota materiálu, z nějž se Bennu skládá, je jen o trošku vyšší v porovnání s vodou. I tak ale půjde o hmotnost kolem jedné tuny, kterou není snadné rozhýbat.
Nightingale po přistání sondy OSIRIS-REx
OSIRIS-REx tak dokázal silným tlakem dusíku značně narušit místo přímo pod sebou, které můžeme hledat uprostřed kráteru, ostatně sběrný koš se přitom zabořil téměř 50 cm pod povrch. Ovšem největší paseku pak vytvořily trysky, s jejichž pomocí se sonda po sběru rychle vzdálila pryč.
kroužkem označena původní a nová pozice cca metrového balvanu
NASA přitom musela pečlivě naplánovat přelet sondy nad místem přistání tak, aby se OSIRIS-REx ocitl ve správné pozici právě tehdy, kdy bude Nightingale osvětlen pokud možno stejně jako při pořízení starších fotografií. Stíny se sice trošku liší, ale snímky jsou dobře srovnatelné a ukazují i to, že sonda po sobě zanechala tmavší povrch, jak odkryla slabou vrchní vrstvu horniny.
Sondu nyní čeká už jen více než dvouletá cesta domů a dle plánu má kontejner se vzorky dopadnout do Utahu 24. září 2023.
