Máme štěstí, že žijeme zrovna v době, kdy se můžeme kochat prstenci planety Saturn a zkoumat je. Už dlouho se mluví o tom, že ty opravdu nevydrží věčně a v životě této planety budou jen kratší epizodou.
Stejně jako se vyvíjela a vyvíjí Země od nehostinného světa plného jedovatých plynů až po dnešní kyslíkem a vodou plné planety, tak se vyvíjí i ostatní planety. Planeta Mars a stejně tak Venuše mohla kdysi mít vhodné podmínky pro život, ale zatímco u nás opravdu nastaly, na Venuši se utrhl ze řetězu skleníkový efekt a vytvořila se hustá a horká atmosféra, zatímco Mars tu svou naopak postupně ztrácel. Věnujme se ale planetě Saturn, která by dle NASA měla v relativně brzké době přijít o své ikonické prstence. Brzké době samozřejmě z hlediska vývoje planet či geologie, ale určitě ne z hlediska mrzkého lidského života, protože zde mluvíme o stu miliónů let.
Saturn se Sluncem v zádech vyfotografovaný sondou Cassini
NASA o tom mluví v novém videu, v němž opět popisuje efekt "prstencového deště", který objevila sonda Cassini. Ta se odvážně pustila i do několikanásobného průletu mezi planetou a nejbližšími prstenci, takže tento déšť zažila doslova na vlastní parabolickou anténu, která jí posloužila při těchto průletech jako štít.
Právě díky Cassini může NASA říci, že prstencový déšť nezadržitelně oslabuje prstence, které nakonec zmizí, což NASA tvrdila už díky datům poskytnutým sondami Voyager 1 a 2, které kolem Saturnu pouze prolétly. Nejen díky Cassini mohou říci, že z prstenců do planety padá materiál v míře, která se přibližuje horní hranici dřívějších odhadů.
James O’Donoghue z Goddardova vesmírného centra NASA zde použil jako jednotku jeden olympijský plavecký bazén, který by jen voda padající z prstenců dokázala naplnit každou půlhodinu. To však není vzhledem k velikosti planety zrovna rapidní úbytek, takže to bude dle NASA trvat ještě necelých 100 milionů let, než se prstence ztratí. Kdyby byl přitom Saturn čerstvě čtyřicetiletý člověk, měl by vyhlídku na to, že o 41. narozeninách už prstence mít nebude, takže z tohoto pohledu je to skutečně spíše jen kratší epizoda.
Čím je ale tento déšť způsoben? Pochopitelně je to jednak gravitací, ale vedle toho také vlivem magnetického pole planety na samotné prstence. To dodává malinkým částečkám v prstencích elektrický náboj, kvůli němuž si je pak planeta přitahuje. Jejich padání do ionosféry Saturnu pak lze sledovat v infračerveném spektru díku tomu, jak jim dodává energii i Slunce. Právě na základě tohoto pozorování mohla NASA nejvíce zpřesnit svůj odhad o tom, kdy Saturn o své prstence přijde, přičemž do toho musel započítat i materiál, který do prstenců naopak dodávají geologicky aktivní Saturnovy měsíce jako především Enceladus. Ten ale samozřejmě ani zdaleka nedokáže nahradit ten, který se ztrácí v atmosféře planety.
Nyní je otázka, zda nyní velice slabé prstence Jupiteru, Uranu a Neptunu nebyly dříve mnohem mohutnější a NASA se nyní zaměří na to, jak se mění prstencový déšť v průběhu jednoho oběhu Saturnu kolem Slunce vzhledem k tomu, že na prstence by mělo mít vliv také ultrafialové záření. Na to tak bude spousta času vzhledem k tomu, že tento oběh trvá 29,4 let.
