Výzkumníci z MIT přišli s prototypem zařízení, které nazývají tepelný rezonátor. Ten dokáže vyrábět elektrickou energii na základě variací v okolní teplotě, čímž jde v podstatě o bezedný zdroj energie.
Zařízení z Massachusetts Institute of Technology (MIT) pracuje dle termoelektrických zákonů a dokáže tvořit elektrickou energii. Nejde však o případ, kdy jedna strana zařízení má jinou teplotu než druhá, ale spíše jde o využití změn v okolní teplotě. Zařízení tak má potenciál pracovat v podstatě neomezenou dobu a neustále vyrábět elektřinu, ale samozřejmě jeho výkon nemůže být takový, aby se něj stal podstatný zdroj energie využitelný třeba v domácnosti, natož v průmyslu. Spíše může jít o způsob napájení vzdálených senzorových systémů, které nemohou využít třeba solární napájení a podobně.
Tým z MIT už publikoval zprávu o svém zařízení v Nature Communications, dle níž se na ní podíleli lidé z Department of Chemical Engineering. Ti se pochlubili, že postavili vůbec první tepelný rezonátor, respektive zařízení, které je možné takto označovat. Mluví také o tom, že jsme obklopeni tepelnými fluktuacemi na různých frekvencích, které lze neustále využívat jako dosud neznámý zdroj energie.
Uvádí však také, že aktuálně je energie tvořená jejich zařízením "skromná", ale také že vůbec nezávisí na tom, zda svítí slunce, fouká vítr a podobně. Zařízení může být schované klidně ve stínu pod solárními panely a tam vyrábět energii tak, že bude využívat přebytečné teplo, jež se v nich tvoří, čímž zvyší celkovou efektivitu slunečních elektráren.
Tvůrci udávají, že jejich zařízení je s ohledem na poměr výkonu a velikosti více než třikrát účinnější než komerčně dostupný pyroelektrický materiál, tedy takový, jehož zahříváním vzniká elektrická energie. Toho docílili použitím materiálu, který zvládá velice dobře přijímat teplo z okolního prostředí, nebo ho do svého okolní naopak uvolňovat. Kombinuje tak vhodné vlastnosti týkající se tepelné vodivosti a kapacity, což jsou vlastnosti, které obvykle nejdou ruku v ruce. Například taková keramika má vysokou tepelnou kapacitu, ale mizivou vodivost, takže bylo nutné přijít s novým materiálem, a tím se stala kovová pěna vytvořená z mědi či niklu a pokrytá grafenem, která pak byla naplněna uhlovodíkem oktadekan, jenž mění své skupenství mezi pevným a tekutým v závislosti na teplotě.
Každého ale zajímá především to, kolik energie dokáže toto zařízení zajistit. Prototyp dokázal s využitím 10°C rozdílu mezi denní a noční teplotou tvořit napětí 350 mV a celkově 1,3 mW energie. Zatím tak nejde o technologii připravenou pro nasazení. Bude třeba pracovat na jejím vyladění, a dosud tak zbývá odpověděť na zásadní otázku, zda bude tepelný rezonátor využitelný v praxi.
