Budou, budou, až přijde čas.

Reklama

Prvním čipsetem, který podporoval Ultra ATA/33, byl intelovský 430TX (z roku 1997), dnes je tento protokol s maximální přenosovou rychlostí 33,3MB/s téměř standardem. Přechod k rychlejšímu přenosovému protokolu byl vynucen vnitřními vylepšeními EIDE pevných disků, které v určitých okamžicích načítaly data z ploten rychleji, než je byly schopné dodávat hostitelskému řadiči.

Dnešní pevné disky jsou už běžně vybavovány vlastní vyrovnávací pamětí (bufferem), takže bez ohledu na rychlost vnitřního načítání dat z ploten disku se v určitých okamžicích může stát omezujícím faktorem protokol hostitelského adaptéru. Podobně jako tomu bylo s příchodem Ultra ATA/33, ani Ultra ATA/66 nepřinese ihned znatelné zvýšení výkonu, protože protokol je jen jedním z omezujících faktorů. Neméně důležitá je vnitřní rychlost pevného disku, ta však stále roste (i díky tomu, že nejnovější disky rotují rychlostí 10.000ot/min).

Kromě vyšší rychlosti s sebou Ultra ATA/33 protokol přinesl i Cyclical Redundancy Check (CRC) kontrolu přenášených dat. CRC spočívá v tom, že pevný disk i hostitelský adaptér vytvoří kontrolní součet prováděných operací a ten je poté porovnán, pokud nesouhlasí, přenos se zopakuje. Stejnou CRC kontrolu používá i Ultra ATA/66 a navíc přidává ještě další vlastnost - vylepšenou integritu dat (improved data integrity).

CRC sice zvyšuje integritu přenášených dat, ale nárokům vysokých rychlostí přestávají stačit klasické 40-pinové IDE kabely. Jejich nespolehlivost se poprvé projevila při přenosových rychlostech 44,4MB/s (Ultra ATA mode 3) kvůli zeslabení signálu při kratším časování. Bylo proto nutné vytvořit nový design přenosových kabelů (podobný tomu, který je používán na SCSI pro přenosové rychlosti přesahující 40MB/s). Přitom bylo nutné zachovat zpětnou kompatibilitu se současnými pevnými disky. Výsledkem je kabel se stejnými 40-pinovými konektory, ale dvojnásobným počtem vodičů.

Pro využití Ultra ATA/66 je tedy nutné dodržet čtyři základní podmínky:

Ultra ATA/66 musí podporovat čipset základní desky (zatím pouze VIA Apollo Pro+)
Operační systém musí podporovat DMA (Direct Memory Access) přenos (Windows 9x/NT tuto podmínku splňují)
Musí být použit 40-pinový, 80-vodičový kabel
Ultra ATA/66 musí samozřejmě podporovat i sám pevný disk (ty nabízí zatím IBM a WD)

O kolik je Ultra ATA/66 rychlejší než Ultra ATA/33, zjistíte na

AnandTech Na závěr ještě stručný přehled používaných IDE protokolů:

. Nedivte se však, že rozdíl je naprosto nepatrný. Ultra ATA/66 spíše než zrychlení přináší možnost dalšího zvýšení výkonu pevných disků (v souvislosti s rychlejšími otáčkami a větší hustotou zápisu) do budoucna. Bylo by zbytečné, aby se nejpomalejší součástí přenosu dat stala sběrnice. Výhody Ultra ATA/66 se proto projeví až s rychlejšími pevnými disky.

Název	max. rychlost	pinů	vodičů	CRC
PIO mode 0	3,3MB/s	40	40	ne
PIO mode 1	5,2MB/s	40	40	ne
PIO mode 2	8,3MB/s	40	40	ne
DMA mode 1 (PIO mode3)	11,1MB/s	40	40	ne
DMA mode 2 (PIO mode 4)	16,6MB/s	40	40	ne
Ultra ATA/33 (Ultra DMA mode 2)	33,3MB/s	40	40	ano
Ultra ATA/66 (Ultra DMA mode 4)	66,6MB/s	40	80	ano