Supermasivní černá díra uprostřed Mléčné dráhy známá jako Sagittarius A* je notoricky známý objekt, ovšem jeho existence byla vždy spíše jen předpokládaná, než by ji vědci považovali za potvrzenou. To se však nyní změnilo.
Mohou to prohlásit díky pozorování provedeném v European Southern Observatory (ESO), kde byl na Very Large Telescope (VLT) namontován přístroj GRAVITY. Ten mohl sledovat v infračerveném spektru záři materiálu požíraného objektem Sagittarius A* (SgrA*), takže má jít jako obvykle o akreční disky či disky. Jde o materiál postupně přitahovaný do černé díry, který se v tomto procesu zahřívá a emituje záření.
Sagittarius A* zachycený nástrojem GRAVITY
Cílem tak bylo změřit sílu gravitace poblíž uvažované supermasivní černé díry a pro tento účel je třeba sledovat objekty pohybující se co nejblíž ní. Jeden takový, jejž se mohli chytnout, nakonec astronomové našli, a sice malou hvězdu pojmenovanou pro dané účely S2 (či S0-2), jež na své eliptické dráze oběhne SgrA* jednou za 16 let a tak se pravidelně dostává velice blízko gravitační studni černé díry. Jak tuto hvězdu pozorovali, uviděli také tři oblasti jasně zářícího materiálu, který se pohyboval blízko předpokládaného horizontu událostí asi 30% rychlostí světla, což je neuvěřitelných 350 milionů kilometrů v hodině.
Sagittarius A* pozorovaly také teleskopy MeerKAT
To celé přesně zapadá do Einsteinovy teorie obecné relativity, pokud uvažujeme i o tom, že Sagittarius A* má mít hmotnost přibližně 4 milionům Sluncí (uvádí se i přesnější odhad 4,14 milionů) a takový objekt pozorovaných rozměrů dle našich znalostí prostě nemůže být nic jiného než černá díra.
O tomto pokusu jsme informovali už dříve, jak ukazuje výše uvedený odkaz a v daném článku také naleznete následující snímek ukazující dráhu hvězdy S0-2. Jednotlivé body pak naznačují, jak moc tato hvězda v blízkosti Sgr2* zrychluje, však se má dostat až na vzdálenost pouhých 19 milionů kilometrů od černé díry, zatímco zmíněný zářící materiál měl být ještě blíž.
Zařízení GRAVITY tak stanovilo i rekord v pozorování materiálu obíhajícího černou díru tak blízko, že se měl pohybovat hned u samotného práhu horizontu událostí. Reinhard Genzel, který studii vedl, označil její výsledky za jednoznačné potvrzení paradigmatu o supermasivní černé díře.
