Dle teorie agentury NASA, mohou gravitační vlny za obraty směru atmosférických proudů na Jupiteru, což může přispět k lepšímu pochopení toho, jak se chová počasí u nás na Zemi. Nejsou však gravitační vlny jako gravitační vlny.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Konkrétně můžeme zmínit Goddardovo vesmírné centrum, jehož pracovníci tvrdí, že odhalili jednu ze záhad největší planety naší soustavy, která by mohla vést i k lepšímu porozumění počasí na Zemi.
Už dlouhá desetiletí je pro astronomy záhadou chování atmosférických proudů na Jupiteru, které jsou označovány za QQO (quasi-quadrennial oscillation). Jednou zhruba za čtyři naše roky se změní jejich směr, jak ukazuje i následující video.
Na Zemi QQO nenajdeme, ale máme tu něco podobného, a sice QBO (quasi-biennial oscillation), jak jsou označovány proudy větru mezi nižší částí stratosféry a okrajem troposféry. Tyto proudy také pravidelně, a to asi jednou za 28 měsíců, změní směr z východního na západní či naopak. Jupiter je sice mnohem větší, má hustší atmosféru a také rotuje rychleji (jeho den trvá necelých 10 hodin), ovšem zde jde o fyziku a přesněji fluidní dynamiku, která na něm funguje stejně jako na Zemi či jinde, takže právě Jupiter se může stát jakýmsi modelem a klíčem k lepšímu pochopení zemské atmosféry.
NASA ke svému výzkumu potřebovala především dlouhodobé pozorování velké části Jupiteru, aby mohla vytvořit model. K tomu bylo využito havajské zařízení Infrared Telescope Facility (IRTF) vybavené nástrojem Texas Echelon Cross Echelle Spectrograph (TEXES). Výsledkem jsou data sbíraná po dobu pěti let při sledování planety v oblasti mezi 40 ° severní a jižní šířky.
TEXES byl schopen nahlédnout hluboko do atmosféry planety a objevil, že QQO sahají hluboko do její stratosféry a vědci mohli díky tomu vyloučit řadu atmosférických efektů, jež by mohly chování QQO způsobit. Ve skutečnosti vyloučili vše až na gravitační vlny, ovšem ne ty přicházející z vesmíru. Ve skutečnosti totiž nemluvíme o gravitačních vlnách, jaké byly teprve nedávno poprvé zachyceny zařízením LIGO a poté i novějším Virgo. Však ty tvoří ve vesmíru srážky velice hmotných objektů, takže zde je zřejmé, že musí jít o něco jiného.
Gravitační vlny na Jupiteru spadají právě do fluidní dynamiky a tvoří se třeba na rozhraní dvou látek, kde se síla gravitace či vzplývavost snaží obnovit rovnováhu. U nás se tvoří třeba v podobě prostých vln na vodní hladině působením větru. V případě Jupiteru a jeho QQO má jít dle modelů z Goddardova centra o důsledek konvekce v nižších částech atmosféry, přičemž výsledky simulací mají pak velice dobře odpovídat reálným pozorováním. To tak posiluje názory, že gravitační vlny i na Zemi ovlivňují chování atmosféry.
