Astronomové před deseti lety zachytili obrovský zdroj energie, který si vysvětlili jako v jiných případech tím, že se koukají na výbuch supernovy. Ovšem signál se za tu dobu neočekávaně změnil, a tak se musel změnit i názor na to, na co se koukají.
Sledovanou oblastí je v tomto případě region Arp 299, který je velice bohatý na supernovy, což vysvětluje, proč byla daná událost původně označena za její explozi. Ve skutečnosti jsou v této oblasti dvě galaxie, které se střetly, a tak do vzájemného kontaktu přichází velké množství objektů.
umělecky ztvárněná TDE (Tidal Disruption Event)
Dlouholeté sledování události pomocí zařízení Very Long Baseline Array (VLBA) a Spitzer Space Telescope, na němž se podílelo na 30 vědců, ukázalo, že nemůže jít o explozi supernovy a ve skutečnosti se astronomové dívají na tzv. TDE - Tidal Disruption Event. Jde o černou díru, která narazila na hvězdu a začala ji pomalu požírat. Na obrázku nahoře máme znázorněno, jak to asi může vypadat, čili nalevo je hvězda a vpravo od ní černá díra, která si přitahuje hmotu tvořící akreční disk a část z ní tryská vysokou rychlostí pryč od pólů. Animace zase ukazuje, jak se měnil tvar v jasně identifikovatelný "tok" hmoty, který by supernova nemohla vytvořit.
Dle dostupných dat jde o událost, která se odehrála ve vzdálenosti 146 milionů světelných let a srazila se hvězda o hmotnosti dvou Sluncí s přibližně desetkrát hmotnější černou dírou. Astronomové přitom nikdy nemohli pozorovat takovou událost z podobné blízkosti, aby mohli dobře prozkoumat strukturu samotného polárního výtrysku, na nějž se mohou jinak koukat při sledování supermasivních černých děr uprostřed galaxií, což je ostatně i případ oblasti Arp 299. Menší černá díra, která požírá hvězdu a ukazuje na odiv svou TDE, je tak velice sladká třešnička na dortu. Obvykle jsou totiž tyto jevy zakryty mračny plynů a prachu, která obklopují černé díry.
Není tak divu, že se daným směrem obrátila pozornost mnoha astronomů, kteří potvrzují, že skutečně jde o TDE. Ukazuje na to i fakt, že časem poklesl jas v rentgenovém a viditelném spektru, ale v rádiovém a infračerveném zůstává silný. Taková událost je přitom až 1000x vzácnější než výbuch supernovy
