Dnes 19. října měl na Mars pokud možno měkce dosednout evropský přistávací modul Schiaparelli, ovšem ten se ve velké rychlosti rozbil o jeho povrch. ESA se od té doby snaží zjistit přesnou příčinu tohoto selhání.
měl přistát dle následujícího obrázku tak, že se nejdříve zbrzdí o atmosféru, pak stále ve velké rychlosti otevře padák a nakonec už blízko nad zemí zažehne trysky a díky nim pomalu dosedne. Namísto toho ale sebou třísknul ve vysoké rychlosti, což byla chyba ne samotného přistávacího systému, ale jednotky IMU (Inertial Measurement Unit). Ta zmátla navigační systém a způsobila, že palubní počítač se choval tak, jako by modul již dosedl na povrch Marsu (údaje ve skutečnosti ukazovaly, že je pod povrchem planety), ačkoliv v té době byl nad ním ve výšce přibližně 3,7 km. To bylo ověřeno v provedených počítačových simulacích, kde se Schiaparelli zachoval tak, jako ve skutečnosti.
NASA mluví o jednosekundové závadě, během níž IMU poskytl počítači špatná data, a ten tak předčasně odpojil modul od padáku. Počítač si myslel, že modul buď již přistál, nebo je těsně nad zemí, takže padák byl uvolněn, přistávací trysky jen nakrátko zažehnuty a ihned poté byly zapnuty systémy, které se měly aktivovat až na pevné zemi. K té měl přitom ještě pěkný kus cesty, ovšem v průběhu svého volného pádu stále vysílal, a ESA tak dostala dle svých slov neocenitelná data o atmosféře planety, stejně jako o průběhu sestupu, při němž Schiaparelli využil a odhodil tepelný štít a využil padák. Všechny tyto systémy pracovaly bezchybně.
Schiaparelli měl na povrchu Marsu stejně pracovat jen několik dní, během nichž měl zjistit informace o svém okolí, ale to nelze brát jako kriticky důležité pro celou misi. Neúspěšné přistání však může mít i další dohru. Je jasné, že vrhá stín na celý program, a tak se objevují obavy, zda ESA získá od evropských vlád potřebných 300 milionů eur na to, aby společně s Ruskem spustila druhou část mise ExoMars. Ta je plánována na rok 2020 a počítá s vysláním pohyblivého vozítka podobného těm, které má na Marsu NASA. Nyní šlo především o to, aby se na oběžné dráze usídlil Trace Gas Orbiter (TGO), který bude pro další část důležitý a na konci roku 2017 provede sérii manévrů, díky níž se dostane na "operační orbitu".
Právě TGO později poslouží k tomu, aby přeposílal zprávy z vozítka vyslaného v roce 2020 na ruské raketě. A právě na Rusech spočine hlavní zodpovědnost za to, aby vozítko na Marsu v pořádku přistálo, což je zdaleka nejkritičtější část mise. Zástupci vlád zemí začleněných v ESA, se sejdou už 1. prosince ve švýcarském Lucernu, kde se bude rozhodovat o financování různých programů, přičemž mise ExoMars bude horké téma. ESA na něj totiž musí najít dalších 400 milionů eur, z nichž čtvrtinu chce získat z vlastního rozpočtu, ale zbytek musí poskytnout členové agentury a ne každá země se na to tváří příznivě. Podporu ale už vyjádřili Italové, kteří jsou hlavními sponzory mise ExoMars a rovněž Rusové dle svých slov nevidí důvod, proč její zbytek rušit jen proto, že přistání víceméně postradatelného modulu bylo zhaceno chybou jednoho systému.
Čeká se také na závěrečnou zprávu o havárii modulu, která má být dokončena brzy v přístím roce.
Zdroj:
