Článek samotný obsahuje pár nepřesností, zřejmě špatný překlad. Např. letadlo nezamířilo k zemi s tímto úmyslem, jak to je popsáno, MCAS si myslel že prudce stoupá a snažil se jen snížit náklon. MCAS také nepoužíval 2 AOA senzory, ale pouze 1. Má to racionální důvod - peníze, a ne žádné drobné za zapojení a naprogramování senzoru. Šlo o to, že MAX měl být stejný jako staré 737, tedy v oblasti piložáže a certifikace pilotů. Příčinná souvislost je složitější: Zabudování nových velkých motorů na starý trup a křídla - > tendence ke zvedání nosu - > MCAS - > kvůli certifikacím mohl být označen jako "nekritický" systém pouze pokud závisel pouze na 1 senzoru. MCAS byl v letadle tak nějak "navíc" a piloti o něm neměli mít potřebu ani moc vědět. Realita je ale jiná, to už víme. Celkově to zapadá do - zdá se - špatné strategie Boeingu posledních 10ti let. Takových podobných menších či větších selhání jsou asi desítky a mají asi jediného společného jmenovatele: Snahu ušetřit a vydělat. V angličtině k tomu je pár dobrých investigativních dokumentů (i na YouTube), jak Al Jazeera Investigates: Broken Dream 787, nebo Rough Boeing 737 MAX Planes with their minds on their own, 60 minutes Australia.
