Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Test 5 CPU chladičů - od 92 mm až po pasiv

17.4.2008, Jan Vítek, recenze
Test 5 CPU chladičů - od 92 mm až po pasiv
Dnes se po delší době podíváme na nové modely chladičů procesorů, mezi nimiž asi nejvíce vynikne model Orochi od společnosti Scythe. Tento mastodont s 10 heatpipe nemá problém svou velikostí zastínit téměř jakýkoliv jiný chladič, ale výkon je již otázkou. Kromě toho se představí tři modely OCZ a jeden Noiseblocker.

Noiseblocker NB-CoolScraper 3


Společnost Blacknoise se již dříve v našem testu představil modelem Noiseblocker NB-CoolScraper 120, který se uvedl mohutnou heatpipe. Tento model přichází v papírové krabici, kde je uvnitř dodatečně chráněn ještě plastovým výliskem.



Model
NB-CoolScraper 3
Rozměry
129 x 157 x 95 mm
Hmotnost
682 g
Materiál
hliník, měděná heatpipe
Ventilátor
120 x 120 x 25 mm
17 dBA
Kompatibilita
Intel LGA775
AMD sockety pomocí volitelného rámečku

Chladič si je se starším modelem velmi podobný a evidentně jde v podstatě o aktualizovanou verzi. Největší zvláštností, která Noiseblockery od odstatních CPU chladičů odlišuje, je jedna jediná, ale mohutná heatpipe, která má v průměru 25 mm a tvoří také základnu celého chladiče, takže teplo z procesoru může přes pastu přecházet přímo do ní.



Základna heatpipe je jinak vsazena do hliníkového rámečku, jenž má pouze jeden účel - držet chladič v socketu na procesoru. Toto balení však má k dispozici pouze retenční kit pro LGA775, tedy procesory Intel. Výrobce pak na obalu píše, že má k dispozici ještě kit pro montáž na sockety AMD. A jediná kulatá heatpipe má ještě jednu výhodu - chladič je díky ní možné libovolně natáčet v celém rozsahu 360 °.



Heatpipe se nahoře napojuje na množství hliníkových žeber, která jsou tlustá 0,5 mm a mají mezi sebou 2mm rozestupy. Větší tloušťka žeber je zcela na místě, protože heatpipe může rozvádět teplo pouze do jejich středu, a konce žeber jsou tak od ní vzdálena až pět centimetrů. To také vidím jako největší nevýhodu takové konstrukce.



Zezdola i seshora pak máme na chladiči upevněny další hliníkové plechy s modrou povrchovou úpravou. Ty na sobě nesou typ chladiče a výrobce, ale za úkol mají především přidržovat 120mm ventilátor. Jedná se o 120 x 120 x 25mm model NB-UltraSilentFan SX1 revize 2.1. O této revizi se však na stránkách nemluví, pouze o 2.0, ale u té je udávaná jiná hlučnost. Zde Noiseblocker uvádí hlučnost 17 dBA, ale pak již o dalších specifikacích mlčí.



Zpracováním se mi dodávaný ventilátor velmi líbil. Jeho průhledné plasty jsou velmi pěkne začištěny, lopatky mají kulaté hrany bez jakýchkoliv známek otřepů a rámeček je pěkně zakulacený.


Příslušenství


Kromě dodávaného ventilátoru je v bílé krabičce s příslušenstvím přítomen univerzální zadní rámeček pro základní desku, který můžeme snadno rozevřít jako nůžky a přizpůsobit pro různé sockety, pak v samostatném sáčku silikonové trny pro připevnění ventilátoru a nakonec v malé tubě teplovodivá pasta s označením ST-304.




Instalace


Přes malé množství součástek nebyla instalace až tak bezproblémová. Nejdříve si připravíme zadní rámeček, který nastavíme dle potřeby a slícujeme s otvory v základní desce. Poté by mělo stačit přiložit chladič a pomocí čtyřech šroubků s pružinkami jej uchytit v zadním rámečku. Jenomže žebra chladiče začínají sotva 36 mm nad základní deskou a i s nepříliš rozměrným chladičem severního můstku naší základní desky si vadí. Pak nám může být i docela jedno, že chladič lze natočit libovolně v rozmezí 360°, protože se bude i tak pořád někde s chladičem NB omezovat.



Jediná poloha, kterou jsem tedy mohl použít, byla s ventilátorem umístěným u horní hrany základní desky, což je v reálném použití v počítačové skříni samozřejmě nepoužitelné. Pokud bych dal ventilátor z druhé strany, pak by se i ten omezoval s chladičem NB, i když v případě nouze by takto šel použít. Chladiče byly ale testovány především na stole, takže jejich orientace nebyla důležitá, a tak jsem si vybral schůdnější řešení.

A nakonec je zde menší problém s uchycením šroubků do zadního rámečku. Ty totiž jen tak na něj nedosáhnou, a my je musíme přes odpor pružinek nejdříve uchytit, což není zrovna úžasná práce, ale s trochou cviku se vše podaří.