Před pár dny, konkrétně 28.9.2005, společnost Gigabyte oficiálně vypustila zařízení s označením i-RAM, které nemá na trhu obdoby (respektive je to první komerční produkt pro oblast desktopových počítačů tohoto typu), neberme v potaz speciální datová úložiště s označením "Solid State Disk", která se skládají z uskupení paměťových čipů (jelikož se nejedná o jakkoli univerzální řešení co se paměťových čipů týče, tak je jejich cena opravdu vysoká a pro běžného uživatele naprosto nepřijatelná). Gigabyte tuto myšlenku asimiloval, avšak na realizaci šel poněkud jinak. Přinesl své vlastní řešení pojmenované jako i-RAM, které spočívá ve vytvoření datového úložiště pomocí klasických paměťových modulů DDR a fungujícího následně jako běžný "pevný disk" s rozhraním SATA. V případě i-RAM se v podstatě jedná o "rozšiřující kartu" do PCI slotu (pouze standardu 2.2 jenž poskytuje 5V, 3.3V nepodporuje) kvůli přísunu energie při zapnutém počítači, která na sobě obsahu
Před pár dny, konkrétně 28.9.2005, společnost Gigabyte oficiálně vypustila zařízení s označením i-RAM, které nemá na trhu obdoby (respektive je to první komerční produkt pro oblast desktopových počítačů tohoto typu), neberme v potaz speciální datová úložiště s označením "Solid State Disk", která se skládají z uskupení paměťových čipů (jelikož se nejedná o jakkoli univerzální řešení co se paměťových čipů týče, tak je jejich cena opravdu vysoká a pro běžného uživatele naprosto nepřijatelná).
Gigabyte tuto myšlenku asimiloval, avšak na realizaci šel poněkud jinak. Přinesl své vlastní řešení pojmenované jako i-RAM, které spočívá ve vytvoření datového úložiště pomocí klasických paměťových modulů DDR a fungujícího následně jako běžný "pevný disk" s rozhraním SATA.
V případě i-RAM se v podstatě jedná o "rozšiřující kartu" do PCI slotu (pouze standardu 2.2 jenž poskytuje 5V, 3.3V nepodporuje) kvůli přísunu energie při zapnutém počítači, která na sobě obsahuje 4 DIMM sloty pro paměťové moduly DDR první generace (184-pin, unbuffered), které můžete osadit běžně používanými moduly v desktopových počítačích (a to je právě zásadní rozdíl oproti zařízením typu "Solid State Disk" - využití univerzálních paměťových modulů) a dosáhnout maximální kapacity 4GB. Podporované jsou rychlosti 266, 333 a 400 MHz (moduly prý nemusí být identické a mělo by být možné použít i moduly různých kapacit i pracujících defaultně na rozdílných frekvencích).
Dále na kartě naleznete slot pro nabíjecí baterii o kapacitě 1700 mAh pracující s napětím 3.7V (podle tvrzení výrobce by měla udržet i-RAM při životě po dobu 16 hodin). A to je další bod u kterého je třeba se pozastavit. Energetické potřeby. Jelikož se jedná o datové úložiště složené pouze z pamětí typu RAM používaných do role operační paměti počítače, tak je pro jejich "provoz" nutný
neustálý
přísun elektrické energie. Pokud dojde k vypnutí počítače "natvrdo", tak dojde okamžitě k využití již zmíněné vlastní baterie nalézající se na kartě a do doby, než se vybije, jsou data stále v bezpečí (otázka tedy je, jak dlouho opravdu vydrží, aby s tím mohl uživatel dopředu počítat). Avšak pokud se přísun energie přeruší, tak už z principu použitého typu pamětí dojde k nenapravitelné ztrátě veškerých dat. Pro delší absenci (více než udávaných 16 hodin) u počítače stačí uvést systém do režimu stand-by, při kterém je přísun energie stále zaručen a uživatel se pak nemusí obávat ztráty dat.
Další nedílnou částí je paměťový řadič umožňující použití rozhraní SATA (nad baterií si můžete všimnout jednoho SATA konektoru červené barvy) a následné chování jako klasický pevný disk. To zde má na svědomí čip JMicron JM20330 a Xilinx Spartan XC3S1000. Bohužel, jak
testy provedené na serveru Tom's hardware
ukázaly, je rozhraní SATA první generace pro toto zařízení limitujícím faktorem, co se maximální datové propustnosti 150MB/s týče. Naměřený průměr v testech se pohyboval kolem hladiny 130MB/s. Podle provedených testů samozřejmě k navýšení výkonu došlo, avšak ne až k tak značnému, aby to ospravedlnilo cenu takovéhoto řešení - 150 dolarů by měla stát samostatná karta i-RAM a k tomu je třeba připočítat cenu za paměťové moduly (a takové použití nějakých 256MB modulů by moc valného smyslu v tomto případě nemělo). Ovšem kde i-RAM jasně zabodoval, byl test na počet I/O operací a přístupové doby, kde se s klasickými pevnými disky nemohl absolutně srovnávat (což je samozřejmě logické).
Co se rychlosti týče, tak má oproti pevným disků jasně navrch, avšak rozdíl není v běžném provozu co se týče datové propustnosti až tak markantní, takže
poměr cena/výkon-kapacita je značně nepříznivý
. Díky neporovnatelně nižší přístupové době by však i-RAM mohl najít své uplatnění v oblasti pracovních stanic a profesionálních aplikací (kde by ovšem již mohla působit problémy kapacita). Jelikož se i-RAM chová jako klasický pevný disk, tak je možná i tvorba RAID polí (což v případě pole typu 0 přinese další razantní zvýšení datové propustnosti a podle testů se tak dostaneme na úroveň 200MB/s). A co teprve kdyby byl i-RAM vybaven diskovým rozhraním SATA II? Počkáme, třeba se dočkáme :-).
Ještě na závěr zmíním, že kvůli způsobu usazování paměťových modulů (pod určitým úhlem) karta zabere dvě pozice. Slibnou budoucnost však mají zařízení, jež by kombinovaly obě technologie - klasické plotny z magnetických pevných disků kvůli vysoké kapacitě a paměťové čipy kvůli vysoké rychlosti - už aby zde takovéto hybridní disky byly.
Zdroj:
,
