Astronomové dosud nezachytili moc exoplanet, které by se daly označit za Horké Neptuny. Existuje tak výrazný nepoměr v tom, kolik jich ve vesmíru dle našeho pozorování je a kolik by jich mělo být. Gliese 3470 b může vysvětlit, proč tomu tak je.
Zmíněnou nesrovnalost nejlépe ukáže graf, který znázorňuje populaci detekovaných exoplanet dle jejich průměru a blízkosti k jejich vlastní hvězdě. Je tu jasně vidět mizivá populace planet o průměru kolem 5 Zemí, které se nacházejí do 10 milionů mílí od své hvězdy. Blízko této "pouště" se nachází právě naše Gliese 3470 b.
Horký Neptun je dle definice planeta velikostně srovnatelná s naším Neptunem, která však obíhá svou hvězdu do vzdálenosti 1 AU, čili do vzdálenosti Slunce - Země (93 milionů mílí). Několik takových bylo nalezeno, ale zdaleka ne tolik, kolik by astronomové očekávali. Je tu však mnoho minineptunů o hmotnosti cca 10 Zemí (Uran má hmotnost 14,5 Zemí a Neptun 17 Zemí).
Díky této skutečnosti se začala prosazovat jedna teorie, a sice ta, že horkých Neptunů se sice rodí dost, ale ty postupně vlivem svých hvězd přicházejí o atmosféru, až se z nich stanou ošlehané a zmenšené verze sebe sama. Gliese 3470 b je příkladem právě takového procesu.
Gliese 3470 b je exoplaneta s hmotností asi 14 Zemí, takže to odpovídá už spíše Uranu než Neptunu, nicméně je aktuálně považována za mini Neptun. A dle astronomů se do této fáze dostala teprve nedávno, protože mají za to, že v minulých dvou miliardách let ztratila až 35 procent své hmoty, nicméně spodní hranice odhadu je na pouhých 4 procentech.
Toto široké rozpětí je dáno tím, že ji astronomové pozorují jen velice krátce, nicméně vědí, že opravdu rapidně ztrácí svou atmosféru. To ví i o exoplanetě Gliese 436 b, ovšem v případě Gliese 3470 b má být tento efekt rovnou stokrát silnější. Čili pokud by měl platit pro více planet, mohlo by to vysvětlil právě nesrovnalosti v počtu pozorovaných horkých Neptunů. Ty prostě nezanikly, jen se postupem času zmenšily a nyní spadají do jiné kategorie, a to třeba hojně zastoupených kamenitých super Zemí, což mohou být v řadě případů v podstatě jen pozůstatky dávných plynných obrů.
A proč horké Neptuny přicházejí o svou atmosféru a horké Jupitery už ne? Jednoduše vlivem gravitace, která je v případě větších planet už dostatečně silná, aby atmosféra lépe odolávala působení slunečního větru a výtryskům koronární hmoty. Ostatně právě Slunce mělo připravit Mars o značnou část atmosféry, a to je tato planeta od naší relativně klidné hvězdy mnohem dále než kterákoliv jiná ve výše uvedeném grafu.
