HTC Sensation: vybavený a připravený

Situace, která se nyní odehrává na poli mobilních zařízení, svým způsobem připomíná válku. Tentokrát se však nestřílí, ale bojuje snahou vytvořit zajímavější produkt, než má protivník. Přidávají se výpočetní jádra, zvyšují úhlopříčky displejů, nebo zhušťují rozlišení pracovních ploch. Samozřejmě ani HTC nemůže být pozadu a do boje vysílá to nejlepší, co může v současné chvíli nabídnout. Je však skutečně tento telefon „Senzační“?

Ačkoliv je HTC v mobilních zařízeních již poměrně ostřílený výrobce, bylo letos tak trochu přejeto parním válcem značky Samsung. Korejci mají slušně našlápnuto a nebýt soudních pří, už by trh zaplavili několika verzemi svých tablet zařízení. Z Tchajwanu zatím dorazil jen Flyer, který navíc zrovna vavříny nesklízí. Pojďme se tedy podívat, zda nás oslní prakticky nejvybavenější mobil z portfolia HTC.

HTC Sensation to v současné době nemá jednoduché, neboť dorazil prakticky ve stejnou chvíli, kdy jeho největší androidí soupeř vypustil velmi zdařilý model. Mluvím samozřejmě o

Galaxy S II

, který od prvních dní trhá prodejní rekordy a zle zatápí jinak suverénní značce Apple. Co vše musí Sensation nabídnout?

Ano, jak jinak začít než 2dvoujádrovým procesorem a tím samozřejmě HTC disponuje. Na rozdíl od Samsungu však tento výrobce nevsadil na vlastní řešení, nýbrž využil osvědčeného producenta, společnost Qualcomm. Nezáleží tak ani na faktu, zda Sensation nasbírá více bodů v benchmarcích, než se povedlo SGS II, spíše bude zajímavé sledovat, jak HTC s tímto výkonem naložilo.

Jenže procesorem to ani zdaleka nekončí a podobně lítý boj se vede i v oblasti displejů. V současné době na trhu máme především Retinu, Super Amoled Plus a pak také SLCD, na které vsadilo HTC. Každé řešení má své výhody i nevýhody a HTC ve svých prezentacích vychvaluje především vysoké rozlišení, Samsung zase barevné podání, tak a teď si vyberte. Nebudeme podléhat marketingu a pokusíme se Amoled a SLCD objektivně porovnat.

Nejdříve se ale podívejme na zbytek výbavy, kterou Sensation disponuje. Nabídka konektivity s přehledem postačí na tuzemskou zastaralou GSM síť a problémy nebudete mít ani na vlnách Wi-Fi. Modrý zub je přítomen ve své poslední generaci a to celé napájí baterie s kapacitou 1520 mAh. Již teď mám jistou skepsi k řešení antén, nicméně o tom později.

Zřejmě největším trumfem tohoto modelu je však poslední generace grafické nadstavby Sense, kterou HTC piluje již od dob Windows Mobile. Shodou okolností mám po ruce Diamond 2 a musím přiznat, že toto prostředí prošlo velkou evolucí. Základním kamenem je samozřejmě Android, nyní ve verzi 2.3.3, ale vzduchem některých zemí prý již proudí aktualizace na 2.3.4.

Příslušenství tentokrát bohužel moc nezhodnotím, neboť dorazil pouze telefon a nabíjecí adaptér. Domnívám se však, že HTC na to půjde podobně jako ostatní výrobci a nebude hýřit nějakým extra velkým obalem či hromadou tištěných manuálů. Šetřit se musí, a to na každém místě.