Už nějakou dobu se u Intelu mluví o obráceném Hyper-Threadingu, tedy nikoli rozdělování jednoho jádra na 2 vlákna, ale dvou jader na 1 vlákno. To by mělo zvýšit jednovláknový výkon.
Výkon procesorů by měl být vysoký pro různé typy úloh. V posledních dvou desetiletích se pracovalo především na vícevláknovém výkonu, který dovoluje dvě zásadní věci. Jednak dokáže zrychlit vícevláknové aplikace, kdy se jedna úloha může rozdělit na více podúloh, které se pak zpracovávají paralelně, nebo to umožňuje běh více různých aplikací současně. V praxi je to v podstatě kombinace těchto dvou možností. Součástí toho je ale také potřeba jednovláknového výkonu, tedy umožnit co nejrychlejší běh aplikace, která využívá jen jedno vlákno. Tady pro co nejvyšší výkon dosud hrál velkou důležitost takt procesoru, ale zdaleka nešlo a nejde o jediný parametr. A společnost Intel zde uvažuje o jedné metodě, jak zvýšit jednovláknový výkon, aniž by se musela zásadně zvedat frekvence jader. V podstatě by mělo jít o Hyper-Threading naruby.
Zatímco u HT se jedno jádro dokáže rozdělit na dvě vlákna, pokud má volné výpočetní jednotky, které by mohlo využít druhé vlákno, nová technologie SDC (Software-defined Super Cores), kterou si Intel nechal patentovat, to dělá spíše obráceně. Umožňuje, aby dvě jádra pracovala současně na jednom vlákně. To pochopitelně není příliš jednoduchá záležitost, nicméně Intel v patentu zmiňuje využití Shadow Store Bufferu a dalších technik zajišťujících správnou synchronizaci jader, která by měla umožnit paralelní spolupráci dvou vláken na neparalelních jednovláknových výpočtech. Zde je nutné podotknout, že jde jen o patent. To tedy vůbec neznamená, že se této technologie dočkáme v reálných procesorech, klidně může zůstat v šuplíku. Není tedy ani jasné, kolik výkonu by to mohlo v praxi přinést, pokud už se to nakonec objeví.
Zdroj: techspot.com, tomshardware.com
