NASA zkoumá možnosti, jak v rámci Commercial Lunar Payload Services (CLPS) vysílat na Měsíc náklad a v tomto případě především rovery, přičemž cílem je, aby daný způsob byl co nejjednodušší a nejlevnější.
Největší pozornost si pochopitelně vysloužil Commercial Crew Program, ovšem Commercial Lunar Payload Services (CLPS) je neméně důležitý pro dopravu zásob a materiálu včetně roverů. To se týká i Měsíce a nyní NASA přichází s možným způsobem, jak na něj dopravovat především rovery, a to levně a snadno. Agentura mluví o "lunar lander reference design" a jde v podstatě o takový vesmírný přívoz.
Jde tak v podstatě o standardizaci platformy, která by měla sloužit pro dopravu roverů na Měsíc a případně i další tělesa. Výsledkem je plošina vybavená vlastními tryskami a zásobníky paliva, nad nimiž jsou solární panely. Ta tak svými silami přistane na Měsíci a rover z ní už jen sjede dolů.
- klikněte pro zvětšení -
Celý koncept je dobře vysvětlen v jednom jediném obrázku a není na něm vůbec nic překvapivého. Raketa prostě vynese loď do vesmíru, kde se od ní oddělí translunární modul, což je v podstatě samotná platforma, která je ale ještě vybavena jedním silným motorem. Ten poslouží ke zbrzdění modulu v přípravě na přistání a poté už se jako nepotřebný oddělí a samotný modul nakonec autonomně přistane s využitím několika slabších trysek. Tak hurá na Kerbal si to vyzkoušet.
Co se týče raket, na nichž může celé zařízení startovat, bohatě k tomu může stačit nosič o výkonu Falconu 9. Ostatně NASA navrhla celou platformu tak, aby byla levná i snadno vyrobitelná a nesla maximálně 300kilogramový rover, takže nejde o nic obrovského, co by mohlo vozit rovery srovnatelné s Curiosity nebo Mars 2020.
Pro daný účel se také z velké části mohou využít standardně dostupné komponenty a běžné materiály, čili žádný titan zpracovávaný na zakázku. Nicméně je tu přinejmenším jedna věc, která ještě bude muset být vyvinuta zvlášť, a sice systém Terrain Relative Navigation. Ten poslouží k přesnému určení místa přistání, přičemž se počítá s tím, že platforma bude schopna autonomně dosednout do vzdálenosti maximálně 100 metrů od zvoleného místa.
Co se týče samotných roverů, v jejich případě se počítá se spíše krátkými misemi, které ale budou trvat přinejmenším 8 hodin. Samotný přistávací modul ale není navržen tak, aby vydržel dlouho a právě po 8 hodinách se vypne. Zcela jistě pak nedokáže přetrvat lunární noc, nicméně může posloužit jako důležitý orientační bod, pokud na něj budou nainstalována pasivní navigační zařízení, a to nejspíše zrcadla pro odrážení laseru.
NASA ovšem až někdy příště oznámí, zda vůbec tento koncept bude chtít uvést do praxe.
