Perovskitové solární panely se sice překotně vyvíjí, stále ale nedosáhly takové úrovně, aby mohly být komerčně bezproblémově nasazeny. Vědci z Hongkongu se nyní pokusili vyřešit jejich výkon a životnost při vysokých teplotách.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Je dobře známo, že solární panely nemají moc rády přílišné horko, kdy klesá jejich účinnost. To mohou být jednotky procent, ale může to být i nízké dvouciferné číslo. Tento problém ale netrápí jen křemíkové solární panely, nýbrž jsou na něj citlivé i ty perovskitové. Ty prochází překotným vývojem a dnes už dosahují účinnosti křemíkových panelů (není to tak dávno, co byly v jednotkách procent), některé i překonávají, stále ale mají spoustu dětských nemocí, které je potřeba dořešit před tím, než se budou moci velkosériově vyrábět a běžně prodávat. A právě účinnost spolu s životností za vysokých teplot je jedním z problémů (to je ale pro většinu perovskitů životnost i obecně, tedy i za normálních teplot). Na City University v Hongkongu vyvinuli novou metodu, jak toto vylepšit. Stojí za ní tým profesora Zhu Zonglonga.
Ti vrstvu z oxidů niklu mezi perovskitovou a ITO vrstvou obohatili o materiál nazvaný SAM (Self-Assembled Monolayer), čímž se celé řešení stalo teplotně stabilnějším. Už samotná účinnost těchto panelů s 25,6 % je nad úrovní drtivé většiny běžných komerčně dostupných křemíkových solárních panelů. I při vysokých teplotách okolo 65 °C (což je teplota, kterou panely mohou v létě dosáhnout, případně ji i překonat) dosahovaly i po 1200 hodinách pod ekvivalentem slunečního světla (100W/m2) stále více než 90 % max. účinnosti, což znamená přes 23 %. Na praktickou využitelnost by ale životnost měla být stále několikanásobně, ideálně řádově vyšší. 1200 hodin u nás odpovídá asi 2/3 roku.
