Na začátku byla skříň a pak už jen spousta lepších a dražších chlazeních, které mají dostat to teplo ze skříně. Napadlo vás někdy vykašlat se na tu skříň? :-) Vsadím se že ne, protože skříň to je modla, bez té to nejde. Jenomže bez skříně odchází teplo samo, chlazení pak neřešíte http://www.jantac.net/nonecase/nonecase.htm
Kombinování měděného bloku a hliníkového chladiče je, mírně řečeno, nešťastné. Hliník a měď budou tvořit slabý galvanický článek a díky tomu postupně oxidovat. Oxidy a hydroxidy hliníku jsou buhužel prakticky nerozpustné a po nějaké době může dojít k ucpání kanálků v bloku, nebo jiného úzkého místa a k roztržení chladiče spolu se zničením MB, CPU a třeba i dalších komponent. Osobně doporučuji používat pouze měděné a ještě k tomu niklované komponenty. To by chtělo v článku zmínit a také se podívat na to, jak se s tímto problémem výrobce vypořádal. Předpokládám, že výrobce napustil okruh nějakou speciální směsí. Buďto destilovanou vodou s nějakým antikorozivním aditivem nebo třeba propylalkoholem. Každopádně je třeba to mít na zřeteli a okruh pravidelně kontrolovat. Stačí zhruba jednou ročně, ale bez toho, abychom věděli o jakou jde kapalinu, se do toho pouštět nemůžeme. Nelíbí se mi ani pryžové hadičky, je možné, že jde o nějakou speciální směs s dlouhou výdrží, ale do profesionálních vodníků se používají laboratorní hadičky, které vydrží roky i ři velkém kolísání teplot, pH a UV záření, takže v PC prakticky po celou dobu jeho života.
@jivy
V článku to zmíněno je hned v první kapitole u popisu chlazení a předpokládám, že naplnění okruhu médiem, které nebude způsobovat korozi, je už (zvláště u Aseteku) naprosto běžné a samozřejmé.
Nechápu smysl takových pevných CPU vodníků. První co bych se pokoušel chladit vodou by byla grafika. Na CPU seženete neslyšný vzduch pod 1000, ale stejně tichou nadprůměrnou grafiku... to je problém.