Problémem řady dnešních přístrojů jsou baterie. Kromě toho, že jejich kapacita často není dostačující, jsou většinou velké a velkou měrou se podílí na finální hmotnosti přístroje. Nedávno představené vylepšené palivové články sice mají velkou kapacitu, ale stále je trápí problém rozměru a hmotnosti. Baterie se skládají z elektrod, které jsou sice samy o sobě ohebné, ale při spojení mnoha a mnoha elektrod do podoby sendviče se z nich stane prakticky kovová deska. S řešením těchto problémů přišli vědci z Renssealerského polytechnického institutu a technologické univerzity v Michiganu. Na křemíkový substrát umístili uhlíkové nanotrubičky a mezery mezi nimi vyplnili celulózou (čímž se z materiálu vlastně stal papír). Po uschnutí část celulózy odstranili, aby tak nanotrubičky nebyly uzavřené a mohly tvořit elektrody. Poté se dva plátky přiloží k sobě celulózou ven a prostor se vyplní elektrolytem, čímž se ze všeho stal superkondenzátor. 100 gramů tohoto materiálu má kapacitu 1300 mAh a vzhledem k tomu, že
Problémem řady dnešních přístrojů jsou baterie. Kromě toho, že jejich kapacita často není dostačující, jsou většinou velké a velkou měrou se podílí na finální hmotnosti přístroje. Nedávno představené vylepšené palivové články sice mají velkou kapacitu, ale stále je trápí problém rozměru a hmotnosti. Baterie se skládají z elektrod, které jsou sice samy o sobě ohebné, ale při spojení mnoha a mnoha elektrod do podoby sendviče se z nich stane prakticky kovová deska.
S řešením těchto problémů přišli vědci z Renssealerského polytechnického institutu a technologické univerzity v Michiganu. Na křemíkový substrát umístili uhlíkové nanotrubičky a mezery mezi nimi vyplnili celulózou (čímž se z materiálu vlastně stal papír). Po uschnutí část celulózy odstranili, aby tak nanotrubičky nebyly uzavřené a mohly tvořit elektrody. Poté se dva plátky přiloží k sobě celulózou ven a prostor se vyplní elektrolytem, čímž se ze všeho stal superkondenzátor. 100 gramů tohoto materiálu má kapacitu 1300 mAh a vzhledem k tomu, že je ohebný, dá se použít pro mnoho různých účelů.
Tím to však nekončí. Pokud se použije pouze jeden plátek, nanese se na něj trocha elektrolytu a z obou stran se obklopí fólií z hliníku a lithia, vznikne klasický lithium-iontový článek s kapacitou 110 mAh na 1 gram materiálu (při srovnatelné hmotnosti jsou oproti klasickým bateriím schopny nabídnout několikanásobné kapacity). Již nyní mohou články podle výzkumníků napájet drobná mechanická zařízení jako např. ventilátory. Články jsou prý i výborně stabilní, předvedeny byly při teplotách 78 – 150 °C. Laicky řečeno pouze tím „kam se naleje elektrolyt“, tak vznikne superkondenzátor nebo baterie. Navíc je velmi ohebná a se svou kapacitou se články mohou vměstnat do zbytkových prostor v malých zařízeních. Spolu s novými technologiemi již také i díky těmto bateriím nejsou věci jako například počítače v oblečení či elektronický papír tak daleko.
Na závěr je vhodné ještě se zmínit o tom, že jako elektrolyt mohou sloužit i tělní tekutiny. Články se tak mohou na sucho vložit do těla a znovu nabít pouhým zpřístupněním tělních tekutin, čímž se mohou napájet kardiostimulátory a další zařízení.
Zdroj:
