Chladiče a tlumiče pevných disků – 1. část | Kapitola 6

Poslední dnes představený výrobek – Zalman ZM-2HC2 - nám také není neznámý, jedná se ale již o inovovanou verzi chladiče ZM-2HC1. Rozdíly, které jsem ovšem mezi nimi zjistil, téměř nestojí za řeč. Přibyla jedna heatpipe (nyní jich je 11), zvýšila se tedy i hmotnost o 10g na 270g a také o celých 15cm

²

vyzařovací plocha.

• Rozměry - 143,5 x 145,5 x 35,5
• Hmotnost - 270g
• Materiál - hliník, měď, guma
• Vyzařovací plocha - 415cm²

ZM-2HC2 přichází v průhledném plastovém výlisku, z jehož druhé strany obsah chrání pouze papír, což pro ochranu výrobku není zase tak dobře dimenzované balení, ale zato je rozhodně ekologičtější než u ostatních.

Heatpipe jsou u tohoto výrobku spíše pouze na okrasu a nedokážu si představit, jaký reálný význam by mělo 11 takovýchto trubic, které dokáží za vteřinu přenést 75W tepelné energie, pro pevný disk. A to zvlášť, když žádné teplo přenášet vlastně nebudou, protože obě strany disku se budou zahřívat víceméně stejně.

Mám tedy za to, že tyto trubice jsou spíše než fungující heatpipe pouhé levné a téměř nefunkční atrapy a byly zde přidány jen kvůli originálnímu vzhledu a rozruchu kolem technologie heatpipe. Jedinou jejich funkci tak vidím v tom, že ač zde nejsou kvůli rychlému odvodu tepla, přeci jen jsou vyrobeny z mědi, a tak odvádějí teplo nad vrchní stranu disku a poměrně markantně zvyšují celkovou vyzařovací plochu.

Hlavní pasivy jsou vyrobeny z modře eloxovaného hliníku, ale ten, i když by velice snadno mohl mít i sám o sobě bohaté žebrování, je zpracován poměrně ploše. Jinak je ale zpracování přesně podle očekávání velice dobré.

Instalační procedura je opět triviální. Mezi oba bloky chladiče umístíme pevný disk, přičemž je zcela jedno, jak bude disk nakonec orientován a zajistíme jej čtyřmi šroubky. Nevím, jestli to je u ZM-2HC2 pravidlem ale mnou testovaný byl vyroben tak, že se hliníkové bloky nepatrně rozcházely, a tak se disk mezi ně umisťoval velmi dobře a pohodlně.

Finální umístění disku i s chladičem není tak jednoznačné, respektive nemusíme nutně využít 5,25“ šachtu. V dodávce jsou totiž i dvě zvláštní samolepky, jež nám pomůžou, když se rozhodneme k instalaci disku na dno skříně. Skříně potřebné otvory samozřejmě nemají, tudíž si je musíme vyvrtat sami a právě na to se nám budou hodit tyto samolepky, které jednak přesně ukáží, kde máme vrtat a také ochrání blízké okolí otvorů před poškrábáním.

Ve finále poté do chladiče (nebo do spodních závitů pevného disku – podle umístění) zašroubujeme gumové distanční sloupky a disk upevníme dovnitř skříně. Jistou výhodu by mohlo mít právě upevnění do dna skříně právě kvůli šíření vibrací, protože jejich zdroj – disk bude až zcela u země a ne někde uprostřed až nahoře, kde má kolem sebe spoustu materiálu k rozkmitání.

Dnes tedy s článkem končíme a příště si představíme zbytek z devatera chladičů a porovnáme si jejich výkony.