Seznam kapitol
Škola a návrat k více pracovní části roku začne co nevidět a obchody již lemují otravné akce Back To School. My se však dnes zastavíme v Kolíně nad Rýnem, kde se konala každoroční výstava Gamescom. Vypněte Word či Excel, jdeme si totiž hrát.
Možná se to na první pohled nezdá, ale jedním z největších tahounů vývoje stolních počítačů jsou hry. Jistě pamatujete na první Crysis, které dokázalo poslat do kolen i sebevýkonnější počítač a výrobci tak nutně museli přispěchat s novým a výkonnějším hardwarem. Takových titulů bychom našli více, jenže to bychom museli spíše cestovat zpět v čase.
Moderní pojetí her se přesunulo na herní konzole, tablety či chytré telefony. Často uzavřené platformy přináší vývojářům vyšší zisky, a tak se na klasické počítače zanevřelo. Případně se dělají zvěrstva v podobě portu z PS3 na PC a podobně. Ostatně letos nám to hezky ukázalo Crysis 2, od kterého všichni čekali „znovuzboření“ těch nejvýkonnějších mašin.
Místo modly dorazila nedopečená verze a muselo se čekat na "upgrade", máme tohle zapotřebí?
Jenže ouha, vývojáři místo toho poslali do prodeje nějakou beta verzi. Teprve když hru za zaostalou grafiku odsoudila převážná část recenzentů a herní komunity, přispěchalo studio s informací, že opravný balíček je již na cestě. Jenže zaslouží si hráči PC takový přístup? A jaká je vlastně budoucnost celé počítačové platformy v oblasti hraní?
Veletrh Gamescom je pro hledání této odpovědi více než vhodným místem, a proto jsem zabookoval nejbližší volný let a vyrazil. Veletrh se jako již tradičně odehrává na půdě výstaviště Koelnmesse v německém Kolíně. Svým rozsahem strčí již mrtvý český Invex do náprsní kapsy a na návštěvníky je připraveno hned několik obřích hal. Jsem zvyklý opravdu hodně chodit, ale Gamescom mi dal dost zabrat.
Výstaviště v Kolíně patří k těm větším, příště budu chtít půjčit Segway
Akce takového rozměru samozřejmě vyžaduje menší plánování, neboť zběsilé pobíhání po veletrhu by mohlo brzy unavit. Usedám v pohodlí hotelového pokoje a pouštím notebook ve snaze zachytit proklamovaný „Frei Internet“ a naplánovat tak cestu podle pozic vystavovatelů. Na jednoho redaktora je jich totiž mnoho a svou pozornost jsem tak věnoval spíše známějším jménům.
Z volného internetu se však rázem vyklubalo 10 Euro na den, a tak jsem otráven vyrazil zpět do recepce, aby mi vysvětlili, kde je ta konektivita zdarma. Až nečekaně laskavý recepční vysvětluje, že takto se mohu připojit jen v recepci. Nabízí usazení v pohodlně vypadající sedačce a natočení chlazeného Weissbier. Dobře, dnes to tedy naplánuji odsud.
Zvyklý z pozice návštěvníka převážně tuzemských veletrhů, dorazil jsem do Kolína ve dnech určených pro veřejnost, a to se velmi brzo projevilo jako zásadní chyba. První náznaky problémů nastaly v 8 hodin ráno při nástupu do vlaku v DüsselDorfu, kde jsem sehnal poslední volný rozumně drahý hotel.
Pekelné horko, první fronta na pásky, naštěstí stojím ve stínu
Šikovné řešení rozlišení věku v podání německých vystavovatelů
Celou cestu jsem totiž trávil doslova nalepený na skle dveří a poslouchal halekání německých dětí, kteří se již nemohli dočkat svých oblíbených herních titulů. Hodně se mluvilo na téma nového Battlefieldu, ale padaly i jména ryze konzolových her. Zhruba půl hodiny v roli sardinky jsem přežil a vystupuji v Kolíně, rychlá kontrola zrcadlovky a vyrážím pro lístek.
Před vchodem je až podivně volno...
Nejprve si však musím vystát frontu na barevný pásek, který určí mou věkovou kategorii. Ne každý stánek na veletrhu totiž obsahuje zážitky přístupné každému. Velmi chytré řešení, neboť už vidím zástupce EA kontrolující občanky u každého, kdo chce vidět jejich nejnovější herní pecky. První frontu mám za sebou, ale pořád nemám lístek. Tak trochu očekávám nějaký ten zádrhel.
....všichni už totiž čekají na lístky uvnitř
Po vystoupání prvních schodů veletržního areálu přichází peklo v podobě vstupní haly o velikosti menšího fotbalového hřiště. Našlapaná k prasknutí dětmi i dospělými a nekonečné fronty na lístky. Jestli se za blbost platí, tak já jsem zaplatil tento den už minimálně 5krát. Nepočitatelně minut čekání je za mnou a na čase je vyrazit s tou masou lidí vstříc výstavním halám.
V samotném areálů je jich přibližně 10 a samotné prezentace her byly umístěny ve čtyřech z nich. Pátý výstavní prostor byl věnován spíše volnému času a všemožným cyklo-skateboardovým maniakům, ale když vidím ty masy obtloustlých dětí, možná bych je povinně nejdříve prohnal přes tyto lokace.
Modré haly jsou pro hry, fialové pro business
Obchodním partnerům jsou vyhrazeny ještě další dvě až tři výstavní haly. Pro čtenáře se zde nic zajímavého nedělo a hlavně jsem jako „běžný“ návštěvník neměl tu správně zabarvenou vstupenku, takže by mi průchod stejně nikdo neumožnil. No dost bylo povídání, vyražím spletí mostů a eskalátorů do první haly.
