Soud ve spojených státech rozhodl ve sporu Skold vs. Intel v neprospěch firmy Intel, které nařídil zaplatit 15 dolarů každému zákazníkovi, jenž si v určitém období pořídil počítač s procesorem Intel Pentium 4.
Soud tak potrestal Intel za to, že manipulovat a ovlivňoval benchmarky ve prospěch svých procesorů Pentium 4 první generace, přičemž do případu byla zatáhnuta také společnost HP, která měla v této činnosti Intelu napomáhat. Intel tak souhlasil s tím, že koncovým uživatelům a nevýdělečným organizacím zaplatí 15 dolarů, ale odmítl, že by byl odpovědný za nějaké pochybení. Krom kompenzací však také souhlasil s tím, že věnuje 4 miliony dolarů neziskovým vzdělávacím organizacím.
O svých 15 dolarů se mohou přihlásit občané USA, kteří si v období mezi 20. listopadem 2000 a 31. prosincem 2001 pořídili procesor Pentium 4 nebo počítař s tímto procesorem. Dále se to týká období 1. ledna až 30. června 2002 a procesorů Pentium 4 "Willamette" či Pentií 4 s taktem pod 2 GHz. Zájemci o kompenzaci se musí sami přihlásit a požádat o svých 15 dolarů a případně se mohou s Intelem začítu u soudu hádat sami, ale o to musí požádat do 15. prosince.
Firmu Intel toto soudní rozhodnutí asi moc bolet nebude, ale otázkou je to, kolik "poškozených" se přihlásí. Ti totiž nemusí dodat žádný důkaz o tom, že si PC s uvedenými procesory skutečně pořídili. Stačí, když
své jméno a další osobní údaje, značku počítače, přibližné datum jeho koupě, název prodávajícího a město a stát, kde v té době bydleli. Musí ale souhlasit, že uvedené informace jsou pravdivé, jinak se vystavují udělení pokuty.
Když si vzpomeneme na roky 2000 a 2001, pak je zřejmé, o čem celý případ je. V té době měla firma AMD na trhu své velmi úspěšné procesory Athlon "Thunderbird", Athlon XP "Thoroughbred" a z nich vycházející procesory Sempron, jež byly obecně výkonnější než Intely postavené na neúspěšné architektuře Netburst. Tu posléze nahradily již daleko úspěšnější Core 2 a pak už následoval nástup procesorů Core i3/i5/i7.
Zdroj:
