Předplatné téměř na jakýkoli hardware se vytrvale setkávají s nezájmem a totéž se stalo Intelu. Jeho Intel On Demand, který měl odemykat funkce na přání, po pár letech končí.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Zatímco předplatné na nehmotné věci, jako jsou streamovací služby, považujeme za něco normálního, veřejnost se stále nemůže většinově smířit s tím, že by si měla předplácet funkce hardwaru. Jakž takž se to daří s funkcemi, jako je FSD u Tesly, kde to využívají statisíce řidičů, nicméně většina firem s tímto narazila, a to nejen u aut. V případě Intelu tu byla iniciativa Intel Software Defined Silicon (SDSi), která se posléze přejmenovala na Intel On Demand. Myšlenka byla taková, že uživatel si mohl vybrat funkce, které chce používat, a pak zaplatit jen ty licence, které využívá. Čistě teoreticky by procesory měly být v základní konfiguraci levnější.
Konkrétně se to používalo u Xeonů Scalable 4. a 5. generace. Mezi funkcemi na přání byly Dynamic Load Balancer, Data Streaming Accelerator, In-Memory Analytics Accelerator, Quick Assist Technology, Software Guard Extensions a Virtual RAID on CPU.
Po více než 4 letech tato služba kvůli nezájmu končí. Intelu se nepovedlo přesvědčit zákazníky, že by mělo jít o službu, která jim procesory zlevní, pokud funkce nepotřebují, ale dojem byl spíše opačný, tedy že procesory jsou už tak dost drahé a s plnou výbavou ještě dražší. To je ostatně problém většiny těchto řešení, protože se to jednak zákazníkům těžko dokazuje a jednak zákazník vidí spíše to, co platit musí, ne to, co platit nemusí. To, že projekt Intel On Demand končí, je vidět v GitHub repozitáži pro SDSi, kde už o plánu není zmínka. Stejně tak zmizela většina webových stránek Intelu věnovaných tomuto projektu
