Optická média jsou dnes už dost za zenitem, nepoužívají se ani zdaleka tak, jak tomu bylo v minulosti. Disky Blu-ray nyní slaví 20 let existence.
Když před mnoha a mnoha lety přišlo CD, byla to velká věc. Významným skokem vpřed bylo i DVD, které umožnilo na optické disky nahrávat nejen hudbu, ale i video (odmyslíme-li si nekvalitní pirátské kopie s extrémní kompresí). Podstatně menší díru do světa ale udělalo Blu-ray. Sony mělo sice první prototypy už v roce 2000, nicméně oficiálně bylo představeno na veletrhu CES 2006 před 20 lety.
O vývoj se starala Blu-ray Disc Association (BDA), která mimo Sony zahrnovala také společnosti LG, Panasonic, Pioneer nebo Samsung. Zatímco u CD a DVD se nějak výrazné války formátů nekonaly (u DVD jsme sice měli DVD+R/RW a DVD-R/RW, navíc i DVD-RAM, mechaniky nakonec většinou podporovaly plusové i minusové formáty), u Blu-ray to bylo podstatně komplikovanější. Mezi roky 2006 a 2008 totiž bojoval o svou pozici s HD DVD.
Blu-ray to nakonec vyhrál, když Toshiba, jako poměrně osamocený propagátor HD DVD (spolu např. se společnostmi Sanyo a NEC), to nakonec vzdala a připojila se k BDA. Systém využíval 405mm modrého laseru a disky původně měly kapacitu 25 GB, což byla výrazná vzpruha proti 4,7 GB u DVD (9,4 GB u dvouvrstvých disků). Také Blu-ray dostalo dvouvrstvé disky, a to s kapacitou 50 GB. Vznikly ale také 3vrstvé verze Blu-ray XL s kapacitou 100 GB a 4vrstvé verze se 128 GB.
Vítězství to ale nakonec nebylo příliš významné. Než se systém pořádně rozšířil mezi veřejnost, zvýšily se rychlosti internetu a rozšířily se možnosti streamování natolik, že se lidé odvrátili od fyzických kopií a optická média se postupně dostala na okraj zájmu. Stále se sice různé týmy snaží o vývoj nových typů optických médií, nelze ale předpokládat, že by se z toho mohla stát masová záležitost.
