Seznam kapitol
Cooler Master Elite 681 už na první pohled zaujme panoramatickým 270° tvrzeným sklem a skutečným dvoukomorovým uspořádáním, které dává vyniknout každému detailu sestavy. Kombinuje čistý, elegantní design s promyšleným prouděním vzduchu a podporou vertikálního chlazení i rozměrných radiátorů. Je to skříň, která má ambici nejen ukázat hardware v tom nejlepším světle, ale zároveň mu poskytnout podmínky pro maximální výkon.
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Skleněná bočnice na levé straně skříně Cooler Master Elite 681 je postaru zajištěna dvojicí šroubů v rozích zadní stěny. Jejich uvolnění se obejde bez použití jakéhokoli nářadí, v bočnici však nezůstanou uchyceny, takže si musíme dát pozor, aby se někam nezakutálely. Skleněnou bočnici lze poté sundat jejím vysunutím směrem vzad.
S nalepenými kotevními plechovými díly na rubu skleněné tabule se zrovna neplýtvalo. Plnou délku má jen výztuha podél zadního okraje, zatímco v předních rozích najdeme jen krátké, zhruba deset centimetrů dlouhé plíšky. Každý z nich nese jeden kovový trn, který se při nasazování bočnice zasouvá do odpovídajícího otvoru v plechovém šasi. Funguje to spolehlivě, i když celé řešení působí trochu dojmem, že výrobce v tu chvíli přemýšlel hlavně nad tím, kde ještě ušetřit pár čtverečních centimetrů oceli.
Na detailním snímku je dobře vidět tvar kovového trnu na plíšku, který je k vnitřní straně skleněné tabule přilepen oboustrannou lepicí páskou. U temperovaného skla jsem naměřil solidní tloušťku 4 mm, takže i přes úsporně pojaté uchycení nepůsobí bočnice nijak křehce.
Při pohledu do zcela vyprázdněné hlavní komory mi okamžitě padla do oka subtilní přepážka pod základní deskou, posetá otvory jako u ementálu. Ještě méně mě nadchl pohled na směsici kabelů, která se za ní krčila. Na perfekcionisty ale naštěstí čeká jen uklizení kabelů od ventilátorů. Ty ostatní později zakryje základní deska, takže se není třeba pouštět do žádného velkého kabelového origami.
Drobné zelené nálepky nám signalizují, že na středech rotorů ventilátorů jsou ochranné fólie, které bychom měli před prvním spuštěním sundat. Po jejich odstranění se v plné parádě ukáže efekt nekonečného zrcadla, který ventilátorům dodává výrazně luxusnější vzhled, než by člověk u skříně téhle kategorie čekal. Podobné nálepky a fólie najdeme také na bocích ventilátorů, protože i zde je jejich povrch zrcadlový.
Dno levé komory je zcela prázdné. Po celé jeho délce se táhne průduch s kotevními otvory až pro trojici 120mm ventilátorů, případně pro radiátor vodního chlazení o velikosti 360 mm.
V přední části průduchu na dně skříně je v mírně vystouplých prolisech připravena šestice otvorů, které lze využít k přišroubování mechanického disku velikosti 3,5". Umístit ho sem sice lze, ale disk by byl ve vitríně přímo na očích a výsledný dojem by příliš parády nenadělal. Tohle řešení proto beru spíš jako nouzovou možnost „když už opravdu není kam jinam“.
Hned vedle se nachází další šestice otvorů, které by na první pohled mohly svádět k domněnce, že slouží k upevnění menšího 2,5" disku. Jenže jejich rozteč 53 mm je pro tento formát příliš krátká, takže tahle teorie rychle padá.
Zadní stěně dominuje klasická sestava sedmi samostatně demontovatelných PCIe záslepek. Jejich šrouby jsou z vnější strany elegantně ukryty pod plechovým krytem, který funguje jako malá dvířka zavěšená na pantech.
Nad záslepkami je z výroby osazen ARGB PWM ventilátor velikosti 120 mm. Kromě prosvětlených lopatek má v těle zasazené i tenké světelné segmenty ve tvaru velmi širokého písmene „V“, takže při rozsvícení působí o něco efektněji než běžné základní modely. Přenos vibrací do plechového šasi tlumí pěnové podložky v rozích ventilátoru. Fólii ze zrcadlových boků ventilátoru jsem pro účely recenze nesundával.
Celou čelní stěnu levé komory skříně tvoří jednolitá tabule temperovaného skla. Pouze v úzkých pruzích u dna, stropu a podél pravého boku je zevnitř doplněna černým lakem, který elegantně zakrývá kotevní místa v okrajích šasi. Teprve při pohledu zevnitř je černý nápis „Elite“ na skle výrazně kontrastní.
Čelní skleněná tabule je k šasi skříně přichycena šrouby a plechovými profily nalepenými podél horního a spodního okraje. Cvičně jsem se pokusil čelní stěnu demontovat, ale ani po vyšroubování všech šroubů se nehnula a držela pevně na svém místě. V návodu výrobce nepadla ani zmínka o možnosti její demontáže, takže jsem to raději vzdal dřív, než bych něco poškodil. Ale nějak to jít musí, když to někdo složil dohromady. Jen je zjevně potřeba vědět jak, případně mít víc odvahy, než jsem měl já.
O stropě lze říct v podstatě totéž, co už zaznělo při popisu dna skříně. I zde se po celé délce táhne ventilační pozice, která pojme až trojici 120mm ventilátorů, případně dvojici větších 140mm modelů. V praxi ale většina uživatelů sáhne spíše po instalaci radiátoru AIO vodního chlazení do velikosti 360 mm. Takto umístěné AIO nejen spolehlivě obslouží procesor, ale jeho ventilátory zároveň výrazně přispějí k odtahu teplého vzduchu ze skříně, což bude příjemný vedlejší efekt, který se v uzavřeném prostoru vždy hodí.
Přepážka mezi komorami skříně je na délku rozdělena do dvou výškově rozdílných částí. Dominantní zadní část má délku 245 mm, což přesně odpovídá rozměru klasické základní desky formátu ATX. Snížená plocha o délce 173 mm, umístěná hned za čelem skříně, slouží výhradně pro trojici standardně dodávaných reverzních 120mm ventilátorů, případně pojme radiátor vodního chlazení do délky 280 mm.
Když jsem se před chvílí pozastavoval nad subtilností a děrováním přepážky v prostoru pod základní deskou, mělo to svůj důvod. Skříň totiž sleduje moderní trendy a nabízí podporu pro základní desky s konektory orientovanými směrem dolů. U dvoukomorové koncepce je to poměrně překvapivé, protože konektory mířící pod přepážku se budou muset nějak elegantně vyhnout napájecímu zdroji a diskům, které mají v této části své útočiště.
Zvýšená část přepážky pod základní deskou by sice teoreticky dovolila osadit i větší formát, ale přívodní kabely by pak nevyhnutelně zasahovaly do prostoru před bočními ventilátory. Výsledný pohled by tím utrpěl, takže jde spíš o možnost na papíře než o praktické řešení.
Ohledně prostorových možností levé komory lze dodat, že grafická karta může mít délku až 410 mm. U chladiče procesoru je limit stanoven na 160 mm, takže výběr bude potřeba trochu pečlivěji zvážit. Některé vyšší věžové modely už se sem jednoduše nevejdou. Na druhou stranu to stále poskytuje dostatek prostoru pro většinu běžně používaných chladičů i výkonnějších grafických karet.
