Je to tak správně, když pustíte něco stereo (2.0), hraje to stereo. Když pustíte 5.1, hraje to 5.1. Pokud nemáte v PC nějaký program/codec, který si vymyslí ze sterea ty další kanály podobně, jako to dělají přímo reprobedny při připojení signálu do stereo vstupu, tak to tak bude. Vhodný codec je např. v CodecPack AllInOne, kde se v AC3Filter nastavení zvuku dá nadefinovat matice, která vám to stereo rozpočítá do 5.1 ...
S tím vyražením jističů mohou být dva problémy: 1. v bytě je rozvod pouze 2 vodiči, tj. nulování, a nějaký vtipálek vám na zemnící kolík zásuvky připojil fázi místo nuláku - divil bych se, jestli vám ještě počítač nebo televize nevyhořely a nebo vy nedostal při připojování pořádnou ránu. Řešením je zkontrolovat a opravit zásuvky, u kterých vám svítí fázovka na kolíku. 2. v bytě je moderní ochrana zemněním a proudový chránič včetně detektoru proudu protékajícího zemnícím vodičem a po propojení tohoto systému s anténou zemněnou někde mimo váš byt vyrovávací proudy vyrazí váš proudový chránič (tedy ne jistič). Řešením je galvanické oddělení anténního přívodu od vaší soustavy transformátorem nebo alespoň kondenzátory, jak jsem již psal o pár dotazů dříve.
Sluchátka lze připojit jednoduše buďto do předního audio konektoru na PC (pokud tam je), příčemž pak nejspíše budou hrát pouze Front Left a Right zvuk a bohužel ne Sub/Center/RR/RL (jedině vždy přepnout ovladač na 2 kanál). Nebo nejlépe, pokud máte 8 (7.1) kanálovou zvukovku, tak do dalšího konektoru vzadu (nebo i vpředu na PC) a v ovladači nastavit, že jsou to sluchátka a získáte tak přímo stereo výstup. Tyto moderní zvukovky tak mohou současně krmit jak 5.1 nebo 7.1 aparaturu a současně plnohodnotně stereo sluchátka !!! Pokud pro vás nejde použít ani jedna možnost, tak vyhrabejte ze šuplíku nějakou starou zvukovku, přidejte ji do PC a zvuk do sluchátek pak směrujte na ni (můžete poslouchat něco jiného než v reprácích nebo třeba současně telefonovat přes Skype apod.)
repro i přijímač UPC nepoužívá v zásuvce kolík, takže tam je jedno, kam to zapojíte. Vás musí zajímat, odkud ten přijímač UPC a příp. i televize bere signál. Prostě musíte jít po všech drátech které od toho vedou ! Třeba taky můžete mít druhé PC v jiné místnosti připojené do audio receiveru, který je zase propojený s touto televizí, nebo něco úplně jiného - já u vás nebydlím ...
Vždyť to píšu, jak to vyřešit. Prostě komplet celá soustava musí být uzemněná pouze v jednom bodě (nejčastěji PC), nebo alespoň do stejné zásuvky (při nulování). Při zemění do stejného rozvodu. Takže vysledovat, kam všude od vaší aparatury vedou dráty a pouvažovat, jestli tam nebude další uzemění. Jeslti ano, je nutné ten signál/kabel zcela galvanicky oddělit nebo alespoň oddělit rušivých 50 Hz malým kondenzátorem. Jestli přijímáte UPC ze satelitu a ne po kabelu, tak ještě můžete mít samostatně uzeměnou parabolu (např. našroubovaná na ocelový balkón), a pak stejně musíte rozpojit stínění tohoto kabelu, jak jsem psal výše.
Tento jev nesouvisí s reprákama (narazíte na to u všech, které mají více než jeden vstup), ale s tím, že máte na domě buďto společnou televizní anténu nebo kabelovou televizi a pravděpodobně rozvody elektriky po bytě (paneláku) jen 2 dráty (nulování) a ne nově 3 dráty (zemění). Po tomto propojení tak začne téct vyrovnávací proud mezi uzemněním počítače (z kolíku v zásuvce) a uzemněním anténního přívodu (někde mimo váš byt). A už to vrčí 50 Hz a někdy dokonce ani nemusejí být reprobedny zapnuté. Vyřešit se to dá nejelegantněji odpojením stínění v koncovce kabelu antény a propojením kondenzátorem řádově v jednotkách nF. (Pokud se příliš nezhorší obraz jenom rozpojením stínění, mohlo by to tak i zůstat, ale obraz bude citlivý na rušení.)
... to je snad vtip, ne ? Jak může někdo zasvědceně srovnávat natolik nesrovanatelné jako je soustava reproduktorů 5.1 v "nějaké" poslechové místnosti a stereofonní sluchátka nalepená přímo na uších ? To je jako srovnat let letadlem a jízdu na kole = obojí vás přemístí z bodu A do bodu B, ale poněkud jinak, ne ?
A že většinu spektra přehrají satelity ? No to je snad jasné přímo z fyzikálního principu vnímání směrovosti zvuku. Kdyby hrál subwoofer i vyšší kmitočty než 300 Hz, tak by nám silně kazil směrové vnímání. Pokud tedy jen hučí, je to v pořádku. Kdyby vyluzoval i něco jiného (tj. zkresloval), pak je to opravdu špatně.
Jinak super článek s dobrými obrázky, ale ta fyzika by chtěla trochu posílit ... :-)
No prostě by to mělo lepší kontrast, ale principiálně by to určitě nebylo lepší, než kdyby výrobce použil tlustší jednu vrstvu. A protože to nedělá, tak v tom bude asi nějaký výrazný problém, ne ?
Osobně bych řekl to, co předtím (jas, úhel pohledu apod.)
To by mě docela zajímalo, jestli je to vaše doměnka nebo to už tak někdo zkoušel ? O těch 12b místo 8b si nejsem jistý, to není problém počtu panelů na sobě, ale schopností budičů, udržet tolik diskrétních úrovní. Rychlost odezvy ani její hrany by to neovlivnilo, protože bychom zase pracovaly s větším kontrastem (to by platilo pouze kdybychom sledovali přechody mezi dvěma konkrétními absolutními jasy, takže pro jednovrstvý panel by to bylo skoro od maxima k minimu a u dvouvrstvého pak od středu ke středu). A určitě by to zhoršilo jas a porozovací úhly.
Musím se zastat wincent-a. Je poznat, že mu fyzika a konstrukční představivost není cizí. Zkusil jste si předtavit třeba možnost, že by ty buňky byly krychlového tvaru pro každý pixel samostatně a tím by byly spacery vlastně úplně všude ? A protože každá buňka by měla plochu jen např. 0,3x0,3 mm a vnitřní vakuovaný prostor klidně může být kulového tvaru, tak i ta stěna=spacer může být tlustý jen desítku mikronů a máte to zkonstruováno a výsledek mechanicky nepoznáte třeba od plasmy, kde jsou pro každý subpixel také samostatné komůrky. Jakékoliv společné velké plochy a mohutné spacery by vám jedině rušily jednolitost obrazu. Nehledě k tomu, že by zbloudilé elektrony mohly létat ve společném vakuu i na sousední luminofory, což by velmi silně kazilo dynamický kontrast. No prostě, vámi citovaný odkaz/obrázek, je opravdu jen a pouze symbolickým znázorněním principu, a jako takový, průměrně fyzikálně nadanému čtenáři, poskytne zcela dostatečnou informaci o tom, jak to principiálně funguje. Tečka.
Musím se zastat wincent-a. Je poznat, že mu fyzika a představivost není cizí. A vy oba jeho odpůrci si to zkuste ještě jednou rozmyslet a přestavit. CRT obrazovka blikala prostě proto, že jeden paprsek musel lítat postupně z leva do prava a po řádcích odzhora dolů a luminofor měl jen velmi krátkou dobu svitu. Jinak to prostě nešlo. Kdyby měl dlouhou dobu svitu, tak by nám zase vadily stíny za pohybujícími se předměty tak, jako u starých LCD. Jakákoliv samostatně bodově řiditelná technologie (a je jedno jestli LCD, Plasma, OLED, SED nebo jakákoliv jiná technologie budoucnosti) nebliká a blikat nemusí, protože jednotlivé (sub)pixely svítí trvale podle "aktuální" hodnoty jasu. Pouze tato "aktuální" hodnota je pixelům předávána v pravidelných intervalech snímkového kmitočtu - v současnosti opět z leva do prava a po řádcích odzhora dolů. Takže světe a především FPS hráči divte se, ale pokud máte nastaven snímkový kmitočet např. 60Hz, je úplně zbytečné, aby vám grafická karta zpracovávala např. 130 fps (fields/frames per second), protože polovička pracně vypočítaných snímků se do monitoru vůbec nedostane ! A jak by mohla, když jich tam po kabelu projde pouze 60 za sekundu ! Klidně však může přijít doba, kdy bude videopaměť grafické karty integrována nebo společná s "pamětí" displeje, a pak se budou změny na displeji odehrávat opravdu v čase, kdy jej počítač "zobrazí".
Nenechte se zmást honbou za vysokými výkony. Když jste ochoten dát několik tisíc za předražený "super zdroj", tak si můžete zajít koupit do Lídla nebo jiného supermarketu měřič spotřeby za 300-500 Kč, který vám změří napětí, proud, příkon a účinník a některé modely umí i maximální příkon a energii v čase a hned budete vědět, že běžný počítač bere cca 100W a hodně nadupaný se dostane ve špičkách tak na 250W, možná 300W. Ale 550W bude mít tak několika procesorový server s diskovým polem. Samozřejmě záleží, z kterých napětí chcete co spotřebovávat, ale max. příkony na discích i mechanikách jsou psány, u procesorů a lepších grafických karet to uvádí výrobce a ostatní jsou drobnosti.
Na jednu stranu musím gratulovat autorovi, že se do nějakého takového testu vůbec pustil, přestože trh se zdroji se mění ještě rychleji než s procesory, ale měl bych několik výhrad, nad kterými bych rád, aby se autor i čitatelé zamysleli. Netvrdím, že se s mými názory musíte vždy ztotožnit, ale berte je opravdu jako podnět k zamyšlení.
1. první část článku je skutečně stylem jedna paní povídala, protože prohlásit, že na vzhledu zdroje přeci nezáleží a přitom celou dobu popisovat krabici, balení, lak, barvu větráčků a jiné vyloženě nefunkční vlastnosti je plýtvání časem i prostorem.
2. posuzovat subjektivně provedení lopatek ventilátoru, velikosti otvorů v krytu nebo jejich přesah, ale vynechat ty nejpodstatnější momenty jako otáčky ventilátoru a jeho výkon v m3/h, vzájemnou polohu, tvary a výšky součástek, chladičů, otvorů, kabelů a samotného ventilátoru, považuji za zbytečné. Celé toto diskutabilní opisování by se dalo nahradit prostým změřením reálné hlučnosti hlukoměrem nebo možná lépe a jednodušeji mikrofonem a spektrálním analyzátorem (to snad umí každé PC). Protože jinak lze objektivnost takového měření srovnat s pozorováním kolem projíždějících automobilů a stanovováním jejich spotřeby na 100km podle tvaru karoserie, průměru výfuku a pneumatik.
3. stejně tak je velmi problematické posuzovat pohledem dimenzování výkonových součástek, kondenzátorů, transformátorů, chladičů apod. bez jakéhokoliv měření, tj. např. pracovní kmitočet, na kterém nejvíce záleží velikost jádra transformátoru, pokud bychom vycházeli z předpokladu, že všichni výrobci používají stejná jádra, což ale také nebude pravda, dále použité vinutí, plnění a sycení jádra atp. Stejně tak i u použitých tlumivek. U kondenzátorů pak na nich reálné zvlnění, a pracovní proudy, což opět souvisí s pracovním kmitočtem a střídou. U chladičů na použitých výkonových prvcích a způsobu proudění vzduchu. A důležité je, že většina kvalitativních parametrů a samozřejmě i životnosti je silně závislá na pracovní teplotě, která nebyla v testech měřena nebo publikována ani u jedné součástky. A třeba pro kondenzátory je jejich vnitřní teplota přímo smrtícím faktorem (doufám, že autor sledoval alespoň fakt, zda jsou důsledně používány v odolnosti do 105°C).
4. Polemiku na téma "značkové" a "neznačkové" součástky v době, kdy se prakticky vše vyrábí na dálném východě, ať to pak ve výsledku nese označení jakékoliv, považuji pouze za planou diskuzi. Navíc podloženou i jednotlivými komentáři v diskuzi, ve kterých jsou popisovány problematické série zdrojů i "renomovaných výrobců". Od toho je ISO 9000, aby bylo zaručeno, že součástky budou mít konstantní kvalitu, ale raději říkejme parametry, deklarované výrobcem. Pozor neplést si ISO 9000 se zárukou opravdové kvality, jak se mnoho zákazníků a bohužel i prodejců domnívá. Toto není předmětem ISO 900x ! Pokud se jako výrobce rozhodnu, že budu vyrábět všechny boty levé nebo zdroje, které po 30 minutách provozu vyhoří, mohu s klidným svědomím požádat o certifikaci na ISO, a pokud si stanovím, jak má vypadat levá bota nebo, že 30 minut na vyhoření garantuji s tolerancí +-3,5 minuty, a zajistím, aby výrobu opouštěly pouze výrobky splňující mnou dané tolerance, certifikát ISO dostanu !!! (Vyhoření zdroje pochopitelně nebude v souladu s jinými normami, takže je ve výsledku prodávat nemohu, ale to je jiná otázka ...)
5. V polemice na téma měřit v % plného výkonu nebo v absolutních zátěžích je jednoznačně + na straně abolutních výkonů, protože sám autor článku uvádí, že výrobce některé údaje nedodržuje nebo neplní, takže ani celkový výkon zdroje není relevantní údaj. Navíc, pokud si posčítáte výkony z jednotlivých napětí a to i s ohledem na pro několik napětí společné limity, většinou se k celkovému udanému výkonu nedostanete ... A skutečnost vždy byla a bude taková, že konkrétní počítač má spotřebu absolutní v rozsahu od/do nehledě na to, kterým zdrojem jej napájím a nikoliv v nějakých fiktivních procentech fiktivního výkonu zdroje.
6. Největší botou, kterou, podle mě, autor článku udělal, je způsob měření účinnosti zdroje. Jestli opravdu nepoužil wattmetr, ale pouze prosté měření U a I na vstupu, tak je u mě úplný amatér. Korunu by tomu pak nasadil, kdyby ani tyto veličiny nebyly měřeny True RMS přístroji. Pak bych totiž měření účinnosti přirovnal k již zmíněnému stanovení spotřeby na 100 km ... Diskuze na téma vyšších harmonických a spotřebě, kterou obyčejný wattmert a elektroměr neměří, považuji za takový úlet, že by jej měl někdo zodpovědný v diskuzi ihned rázně utnout a odkázat na fyziku pro střední nebo dokonce základní školy (kdy jsme probírali princip měření výkonu si už přesně opravdu nepamatuji). O cenzuře bych nerad hovořil, protože by mě někdo mohl nařknout z omezování svobody slova, a že je to vpodstatě zajímavý problém, ale k tomuto článku něco takového opravdu nepatří. Takže třeba raději nahradit odkazem na nově vytvořenou diskuzi ...
7. Problematice zatěžování žárovkami s jejich silně nelineární zátěžovou křivkou se už v diskuzi chvíle věnovala, takže mohu jen potvrdit, že za ideální řešení to také nepovažuji. A jestli se zapojovaly najednou, tak se divím, že se ty zdroje vůbec nastartovaly, neboť k filtračním kondenzátorům na základních deskách a jiných zařízeních mají opravdu velmi daleko. Leda, že by se skutečně přidávalo hodně nízkovýkonových žárovek postupně a mohla by tím být simulována impulzní přetížitelnost zdroje.
Celý test bych shrnul asi takto:
Buďto je to o těch krásných obalech, kabelech, barevných ventilátorech a podsvícených vypínačích, jak to bylo prezentováno v 1. části článku. A pak se jedná o běžný test, kterých máme neustále spousty na zaplnění stránek časopisů, a které nemají pro tvůrce/sestavovatele počítačů praktickou vypovídací hodnotu. Je to pouze jakási odpočinková beletrie s technickým zaměřením.
Nebo se mělo jednat o fundované rozebrání problematiky počítačových zdrojů (nebo alespoň několika ks) a pak si měl autor alespoň vypůjčit potřebnou výbavu. Dělat publikovaný test bez patřičného vybavení považuji za zbytečnou ztrátu času a bohužel nejen autora, ale i čtenářů. Při troše zručnosti by stálo za to vytvořit si automatickou nebo poloautomatickou testovací linku, kde by pak nic nebránilo otestovat po několika zdrojích od každého modelu a klidně následně přidávat další testované modely, jak je bude trh přinášet a doplňovat výsledky a poznatky. Za minimální výbavu pro skutečné měření bych tak považoval: True RMS multimetr, wattmetr (ideálně digitální na principu True RMS), digitální osciloskop, termočlánkový teploměr nebo jiný s malým rozměrem a hmotou vlastního čidla (LM35DZ lze použít tak leda na měření teploty vzduchu), nastavitelnou odporovou zátěž s případně přidanými kondenzátory, zdroj definovaně teplého vzduchu a v neposlední řadě i průtokoměr vzduchu, protože jestli chceme stavět tiché PC, tak s ventilátory šetříme a proto lze předpokládát, že teplý vzduch ze skříně musí projít zdrojem ven a bude nás zajímat, jestli ten který zdroj vůbec uchladí to, co dodává a zda při tom ještě vůbec bude tichý (takže považuji za principiálně správný návrh v diskuzi, nasávat vzduch přímo od chlazení zátěže). K automatizaci měření pak elektronicky řiditelnou zátěž a připojení všech měřicích přístrojů i řízení zátěže k PC.
Výsledky měření by pak měly obsahovat: a) Oprávněnost uvedení označení PFC, tj. kontrola tvaru vstupního proudu a/nebo účiníku b) Spotřebu Stand By bez zátěže a se zátěží např. 0,5A c) Spotřebu/účinnost, jednotlivá výstupní napětí, teplotu výstupního vzduchu samotného zdroje a s chlazením zátěže při konkrétním absolutním výkonu na jednotlivých napětích d) bod c) opakovaný pro různé celkové výkony i rozdělení zátěže mezi výstupní napětí e) upozornění na kritické nebo podezřelé stavy, které se během měření vyskytnuly, tj. např. nadměrné zvlnění výstupních napětí, přehřívání tlumivek, kondenzátorů, nebo výkonových prvků, což se však nemusí projevit vždy při maximální zátěži ! Dále pokles nebo nárůst napětí některého výstupu při zatížení nebo odlehčení jiného (zdroje většinou stabilizují pouze 5V a 12V je poměrně měkce dáno pouze poměrem vinutí transformátorů/tlumivek !) f) množství vzduchu při různých výkonech, a tím i teplotách a otáčkách ventilátorů, a s tím spojenou hlučnost
Uvedení mechanických a estetických faktorů se nebráním, za důležitý bych však považoval třeba fakt, zda není přes perforaci na výstupu zdroje příliš lehce přístupná silová část zdroje, a tím hrozící nebezpečí úrazu elektrickým proudem (vlhká ruka, zapadnutý šroubek, rozlitá sklenice nebo nedej bože dítě se šroubovákem). Když se podívám na uvedené fotografie i do několika zdrojů, které jsem měl v ruce, tak např. zářivě lesklá vstupní pojistka těsně za kovovou mřížkou k doteku přímo vybízí ... :-(
O čistě subjektivní, ale velmi přínostné posouzení praktičnosti zdroje například tím, že zdroj s 8 cm větrákem na výstupu může mít otvory, kterými odsává vzduch i z horní části skříně a tím chladí i DVD mechaniky se jaksi zapomnělo.
Zavděčit se všem prostě nelze, takže autor jakéhokoliv textu schytá kritiku vždy, ať se bude snažit sebevíc, ale profesionální, dobře připravený a promyšlený přístup alespoň vychovává ty méně znalé, zdatné a zkušené a hlavně nepobuřuje zkušenější.
Přeji, aby se to tomuto i jiným autorům dařilo čím dál, tím lépe ...
No to by právě bylo zajímavé najít nějakého časově nepřetíženého a fundovaného fyzika/matematika, který by to spočetl se vším všudy. Já si na to netroufám ani časově a od školy už mám taky dost daleko ;-). Tím, že to není skokově ze 100% na 0% a jsou tam i ty další vlivy okolních vodičů, mohlo by se taky stát, že třeba i při průměru vodiče 1 mm ve svazku a 100 kHz bude ještě využit celý vodič nebo jeho 99% ! A nebo taky přesně obráceně !? Volám odborníky ! hlaste se ! mě by to docela zajímalo ... :-)
Pardon, asi jsem neměl při výpočtu hloubky vniku skin efektu používat nejprve síťových 50 Hz a pak pro ilustraci ve spínaných zdrojích 50 kHz s uvedením 0,3 mm, protože se to lehce přehlédne a vypadá to, že je to u 50 Hz pouze 0,3 mm, což není pravda ! Při těch 100 kHz by to bylo 0,2 mm, takže opět pro průměry vodičů 0,4 mm žádný praktický vliv (samozřejmě máte pravdu, že to není 100% a pak skok na 0%, ale integrály bych tu nerad rozebíral .-). Navíc je potřeba zohlednit i zakřivení vodiče ve vinutí a paralelismus vodičů, což opět omezí skin efekt, ale to už je opět moc detailní ...
A nespletl jste si to s faktem, že v USA i Japonsku nepoužívají 230V (ale 110 a 115V) ? Tedy pro stejný výkon musejí mít dvojnásobný proud ? Skin efekt se při 50 Hz začíná projevovat až od průměru vodičů cca 20 mm a to už je drát, se kterým se vůbec nedá manipulovat. I dálkové silové vodiče jsou vždy spleteny z více slabších nepřesahujících tento rozměr ... Takže skin efektem v tomto smyslu nemaťme. (Pro info, skin efekt => hloubka vniku do mědi při 50 kHz je cca 0,3 mm, takže pro průměry 0,6 mm ještě v pohodě !). Co se využití prostoru týče: nemluvíme o silonu ale o drátech, které mají určitou tuhost a tím i ohebnost a následně mechanickou odolnost (je potřeba počítat i s teplotní roztažností a tím mechanickém namáhání každého ohybu). Navíc vinutí by měla být vinuta křížově kvůli minimalizaci kapacity vinutí a křížit tlusté dráty je prostorově mnohem neefektivnější než tenké. Toto všechno hovoří spíše pro menší průměry.
Ještě jsem neměl příležitost kuchat se ve "zdroji se 2 samostatnými 12V okruhy", takže by mě docela zajímalo, jestli to není vpodstatě jen reklamní trik, jak bývá obvyklé. Protože ve všech doposud shlédnutých zdrojích byla vždy společná primární strana i transformátor a až na sekundáru bylo více vinutí a usměrňovačů, ale společná rekuperační tlumivka, takže se zdroj choval ve výsledku jako víceméně společně stabilizovaný, prestože se fyzicky reguluje pouze 5V. I kdyby se tedy realizovalo rozdělení 12V větví již sekundárním vinutím a ne jen dvěmi vodiči ze společné plošky 12V větve, bude praktický efekt i celková zatížitelnost zdroje vpodstatě stejná. Dokonce si troufám tvrdit, že při společném vinutí, usměrňovači i rekuperačním vinutí a filtračních kondenzátorech bude celková cena, účinnost i zatížitenost zdroje vyšší. A pokud jde pouze o filtraci zvlnění, není přeci problém přidat před rozvětvením další filtr ... Máte to někdo ošahané, jak to ti výrobci opravdu dělají a co to reálně přináší ? PS: Po přečtení "velkého testu" zdrojů jsem nabyl přesvědčení, že ani autor článku v tom nemá jasno a výrobci to praktikují podle mého předchozího úsudku.
