Jednou zapsaná data vydrží v paměti spolehlivě desítky let. Problém je v tom, že přepisovat buňku je možné jenom asi stotisíckrát. (existují chipy s větším počtem možných zápisů, jsou však astronomicky drahé) Běžnou (co nejrychlejší) kartu z foťáku lze tedy použít jako systémový disk jedině tak, že se při bootování vytvoří RAMdisk a všechny dočasné soubory a swap se dělají v dynamické paměti. Funguje to náramně. Ale pozor - ne každá základní deska, která má CFslot z něj umí bootovat ! Dobré zkušenosti jsou s deskami VIA miniITX.
Ono všechno co se v té knížce píše, bude asi pravda (nevím - neznám ji), ale nebude to celá pravda.
To je jako když Vám někdo prodává koenzym Q10 - všechno co se na příbalovém letáku dočtete jsou objektivní fakta. Chybí jen jedna maličkost: že totiž jakmile začnete dodávat Q10 zvenčí - vlastní produkce Vašeho organizmu se zastaví úplně. Až do smrti si ho tedy budete muset, za 1300.- Kč měsíčně, kupovat v lékárně.
Znám jednoho bodrého moraváka, který si postavil tepelné čerpadlo. Měl za barákem velký sad, zakopal 600m černých polyethylenových hadic a celou zimu tím velmi úspěšně přitápěl. Na jaře pak prodal dřevo těch zmrzlých ovocných stromů a šel se za ty prachy ožrat. Taky v návodu chyběla důležitá maličkost.
Výroba fotočlánku je (v relaci k jiným polovodičovým součástkám) nesmírně jednoduchá. Potřebujete jen písek, hodně vody a elektrické energie. Vzhledem k tomu, že se vyrábí tam kde je vody (zatím) dost, je cena dána jen spotřebovanou energií. Skutečné výrobní náklady výrobci pochopitelně neuveřejňují, ale ono je to dost průkazné i s těmi dotovanými cenami. Kdyby nebylo, autor té knížky by si totiž vydělával výrobou elektrické energie a ne prodejem slunečních článků.
S PFC (power factor corrector), abychom se vrátili k původnímu tématu, je situace dost obdobná: je opravdu velmi výhodný pro Vašeho dodavatele el. energie. Většina elektroměrů při správném fázovém úhlu napočítá víc než při špatném. Kromě toho u nejbližší trafostanice odpadne nákladný korektor. Vám PFC přinese: Vyšší cenu zdroje (proto je výrobci zdrojů také vřele doporučují) Nižší učinnost (prosím neplést s účiníkem - ten pochopitelně vzroste) Nižší spolehlivost (pravděpodobnost poruchy je přímo úměrná počtu součástek) Vyšší (o 200 až 300%) rušivou elmg. energii, nebo větší náklady na její potlačení. Více hluku ("potřebného" k chlazení).
Můžete mne, tak jak je na těchto stránkách zvykem, označit za senilního blbce podpláceného KGB - ale v rovině věcných argumentů se mi oponovat ani nepokoušejte. Nemáte šanci.
Mně ten link funguje !?!? Také oba údaje, které postrádáte v tom textu jsou: Panely byly od Kalifornské firmy Solar Power, Inc. (v r. 2002 nejúčinnější co se dalo koupit za peníze) - a měření probíhalo jeden rok "December 22, 2001 through December 22, 2002."
I přesto, že se prodávají za zlomek své výrobní ceny (výroba se dotuje z ekologických důvodů), jsou solární články dost drahé, a jejich životnost je jen asi deset let. Je sice možné vyrobit článek s delší životností - má pak ale menší účinnost.
Zelení aktivisté rádi opomíjejí známý fakt, že žádný solární panel nevyprodukuje za dobu svého života tolik energie, kolik se spotřebovalo na jeho vlastní výrobu. Navzdory padesátiletému úsilí všech polovodičových gigantů se totiž nepodařilo najít rychlejší a energeticky méně náročný způsob čištění křemíku, než jsou opakované krystalizace z taveniny.
Další výrobní kroky (řezání, broušení, dotování) produkují velká množství odpadních vod. Podle kvalifikovaných odhadů - jedna kWh ze solárního článku představuje pro planetu asi tisíctřistakrát větší ekologickou zátěž, než jedna kWh z jaderné elektrárny. U polykrystalických článků je ekologická bilance ještě horší.
To, že solární články v posledních deseti letech poněkud zlevnily není důsledek miliard investovaných do jejich vývoje (výrobní technologie se nezměnila), ani nižších cen elektrické energie. Je to důsledek plodné spolupráce jejich výrobců s ekologickými nátlakovými skupinami.
Pokud totiž s někým uzavřete smlouvu, že když donutíte vládu poskytnout mu tři miliardy dotací jednu miliardu vám věnuje, není to protizákonné. A jste-li nezisková organizace, tak tu miliardu dokonce ani nemusíte zdanit. (Máte ovšem tu bolestnou povinnost ji do konce roku utratit !)
Jestli tedy někdo hovoří o solárních článcích (raději používají emotivní název "sluneční baterie") jako o alternativním zdroji energie; dělá to buď z vlastní blbosti - nebo (mnohem častěji) za cizí peníze.
Ten čip se dá v Alzasoftu za 309.- Kč koupit zvlášť (ASUS S-ATA Dongle), takže si můžeš udělat SATA disk z jakéhokoliv ! Pokud máš desku se SATA řadičem - lze tak připojit dva staré disky navíc. Jinou výhodu jsem nenašel ! 160G Barrakuda SATA je hlučnější a pomalejší než PATA. Navíc byly hrozné problémy s bootováním ze SATA disku (přesněji řečeno se po čase začaly "ztrácet" IDE disky). Od chvíle kdy mám céčko zase na normálním řadiči - je vše v pořádku.
Kde jsou ty doby kdy na cestách stačil papír, tužka a logaritmické pravítko. Nám dříve narozeným rychlost vývoje techniky někdy opravdu bere dech. A dýcháme už jen ztěží !
Úplně nás ovšem dorazí, když se stane redaktorem někdo - komu by se za našich mladých let nepodařilo absolvovat ani pátou třídu obecné školy.
Nebo si myslíte, že když máme tu demokracii, může si každý psát tvrdé "i" kdy chce, pane Viduno ?
Díky za zajímavý článek ! Mám ovšem zato, že v tabulkách P-State režimů je chybka. Není přeci možné, aby procesor 3400+ měl na frekvenci 1GHz stejnou spotřebu jako procesor 3000+, když na frekvenci 2GHz je mezi nimi rozdíl víc než 20% ! Hrozně by mě zajímalo, je-li procesory A64 možné opravdu podtaktovat. Takže by potom spotřeba, díky technologii Cool'nQuiet, kolísala (vždy, když procesor není vytížen) namísto od 22W do 90W (při 200MHz) třeba od 11W do 45W, (při 100MHz), nebo dokonce od 7W do 30W (při 66MHz). To by se mi líbilo !!!
