Představme si vesmírný teleskop, který by měl k dispozici optiku o rozměrech celé planety. Vše ostatní by pak muselo vypadat jako divadelní kukátko vedle Hubbleova dalekohledu, ovšem je něco takového reálné?
Dalo by se říci, že teleskop o rozměrech celé planety už byl vytvořen, samozřejmě však s jistou dávkou nadsázky. Jde o EHT (Event Horizon Telescope), který byl vytvořen koordinovaným využitím teleskopů po celé Zemi ke sledování supermasivní černé díry, což sice znamenalo, že bylo k dispozici obrovské úhlové rozlišení pomyslného teleskopu, ale ten byl na drtivé většině své plochy naprosto slepý. David Kipping z Columbia University navrhuje něco výrazně odlišného. Také by šlo o zařízení s rozměry celé planety, ovšem v tomto případě by se využila její atmosféra jako obrovská čočka pro zaostření světla na menší plochu. Navíc by se atmosféra mohla využít naopak i pro přesné a soustředěné posílání signálů do vzdálených míst.
Návrh je zajímavý i v tom ohledu, že atmosféra Země byla vždy viděna spíše jako překážka. Nejde jen o mraky, ale také o chvění vzduchu nebo o pohlcování určitých vlnových délek záření, proto jsou vesmírné teleskopy tak výkonné a proto se tak moc těšíme na to, co předvede dokončovaný Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST). Také jde o velice nákladné projekty, ostatně právě JWST po řadě let zpoždění se už dostal na cenu 10 miliard dolarů a Giant Magellan Telescope přijde na miliardu.
Kippingův "terrascope" by ani neměl být moc nákladný a dle jím provedených výpočtů by takové zařízení mělo být neuvěřitelně výkonné. Princip je přitom jednoduchý.
Světlo procházející skrz vrchní atmosféru se postupně láme či snad ohýbá do podoby kužele, čehož by mohl využít malý satelit na oběžné dráze Měsíce vybavený pouze malým zrcadlem a pouze metrové by stačilo na 22.500násobné zvětšení, což je daleko za možnostmi dnešní technologie, která by musela přijít se zrcadlem o průměru kolem 150 metrů, aby to bylo srovnatelné. Terrascope by tak v podstatě využíval celou planetu, ovšem ve skutečnosti jen užší kužel světla procházející atmosférou, ovšem i ekvivalent 150metrového zrcadla by byl úžasný výsledek.
A pokud by terrascope neměl zrcadlo, ale rádiový vysílač, mohl by využít atmosféru Země pro vylepšení komunikace se zařízeními v hlubokém vesmíru a potenciálně tak "zasíťovat" celou Sluneční soustavu.
Jako obvykle tu ale máme pár problémů a především ono očividné omezení, že pomocí takového zařízení nebude možné sledovat vše, co budeme chtít. Není možné, aby satelit v takové vzdálenosti, že se pohybuje na měsíční orbitě, mohl libovolně, snadno a rychle měnit svou polohu. Zkrátka a dobře by terrascope mohl sledovat jen to, co je z jeho pohledu přímo za Zemí. A potom Kippingův model bere v úvahu dokonale čistou vrchní atmosféru, kde se pohybují vysoko plující mraky a také by celou věc mohlo hatit světelné znečištění z povrchu Země, které by vytvořilo až příliš silný šum.
Takže uvidíme, nicméně pokud se chtějí Američané v dohledné době vrátit na Měsíc a už tam zůstat, mohli by si s sebou teoreticky přivézt alespoň menší zařízení, které otestuje dané možnosti.
