Seznam kapitol
Většina uživatelů by chtěla mít rychlejší počítač, ale jen někteří vědí, že lepších výsledků lze dosáhnout i jinak než výměnou HW. Řeč je opět o BIOSu, kde můžete konfigurovat mnohé z obvodů základních desek, a to včetně pamětí, na které se dnes zaměříme.
EDO a Fast Page - zná je vůbec ještě někdo?
SIMM moduly pamětí EDO (Extended Data Output) a jejich starší bratříčci FP (Fast Page) byly v dřívějších dobách poměrně rozšířené a navzdory tomu, že dříve byly využívány u prvních Pentií, občas jste je mohli najít i na lepších "čtyři-osm-šestkách", dnes si na ně téměř nikdo nepamatuje. Z minulosti je ale už nikdo neodstraní, i kdyby chtěl, a proto si i v tomto článku trošku na časy minulé zavzpomínáme.
Nejprve si tedy představme paměti
FP RAM
, kterým se ale také někdy říkalo
FPM (Fast Page Mode)
a které se objevily v první polovině 90. let. Jejich pracovní frekvence se pohybovala mezi 25 až 33 MHz a k datům přistupovaly s přístupovou dobou cca 70 až 90 ns a časováním 5-3-3-3. Tehdejším procesorům ale přestával poskytovaný výkon těchto pamětí stačit, a proto můžeme FPM nazývat jakýmsi odrazovým můstkem, který zapříčinil velké rozšíření lepších EDO.
fyzické rozpoložení pamětí SIMM se 72 piny
Paměti EDO byly jakožto takové představeny už před více než 13 lety v roce 1995 a už po svém uvedení umožňovaly na tehdejší dobu přelomovou techniku, kdy bylo během čtení dat z jednoho sloupce možné připravit ke čtení i sloupec další. Nejen díky této technice se tak zvýšil výkon paměťového subsystému až o 20 % v porovnání se stejným systémem s pamětí FPM. Hyper Page (jak se těmto dynamickým pamětím přezdívalo) dále pracovaly na frekvenci 33 či 66 MHz s přístupovou dobou cca 50 (60) nanosekund a časováním 5-2-2-2.
Pozn
: Pro úplnost ještě uveďme, že po pamětech EDO RAM přišla na svět ještě jejich další inovace
BEDO RAM
, jejíž hlavní devizou byla možnost načítat najednou až čtyři různé paměťové adresy.
pamatujete na hrátky s aretačními zámky starých modulů SIMM?
Pozn
: Oba výše zmíněné typy pamětí byly pouze 32bitové (šířka paměťové sběrnice), a proto je bylo nutné v počítačích s procesory Pentium osazovat po dvojicích.
Konfigurace EDO a FPM
DRAM Timing (DRAM Speed Selection)
byla položka, ve které bylo třeba určit, jak rychlé paměti vlastně máte (časování), a to většinou pro každý z osazených modulů. Nastavení tedy bylo oddělené a v některých případech se provádělo pomocí hodnot Turbo, Fast, Normal a Medium, přičemž vždy doporučuji zkoušet nejprve položku první.
Frekvenci měnit nelze z jednoho prostého důvodu. Moduly nepracují totiž synchronně, tedy podle přesně stanoveného taktu s frekvencí FSB. Navzdory tomu ale další nárůst výkonu může přinést nastavení
DRAM Read Pipeline
na Enabled. To samé platí i u položky
Write Pipeline
a dalších.
U základních desek s osazenou sekundární vyrovnávací pamětí můžete dále řídit také časování této paměti (
Cache Timing
). Povolené hodnoty bývají opět vyjádřeny slovně (Fastest a Fast), přičemž první možnost je opět lepší, a tedy i rychlejší.
