Doprava materiálu do vesmíru je drahá a energeticky náročná, a to teprv když jde o expanzi na odlehlá místa Sluneční soustavy. In situ je tak často opakovaným zaklínadlem poslední doby a značí zisk surovin na místě jejich potřeby.
Těžba surovin ve vesmíru se pochopitelně také týká onoho zaklínadla. Velice často se přitom zmiňuje Měsíc a využití tamního regolitu pro stavbu struktur a samozřejmě i ledu pro zisk vody, kyslíku i paliva. V případě studie Univerzity v Edinburku jde však o něco jiného, a sice o vesmírnou biotěžbu.
Biotěžba je už využívaný proces, který zahrnuje bakterie pro extrahování kovů z rud či z odpadu. Bakterie tak slouží k oxidaci kovů dříve vázaných na minerály a umožní je rozpustit ve vodě. Případně se využívají pro rozklad okolního materiálu, aby samotný kov byl z jeho zbytků lépe vytěžitelný. Může jít přitom o měď, nikl, zlato i uran.
Na ISS tak proběhla studie, která zkoumala, zda je možné biotěžbu využít i v prostředí mikrogravitace, anebo při slabší gravitaci na Měsíci či Marsu. Vytvořeny byly malé bioreaktory o velikosti krabičky sirek a v červnu předchozího roku jich bylo celkem 18 vysláno na ISS. V bioreaktorech se nacházely různé materiály a různé druhy bakterií a samozřejmě i kontrolní verze zcela bez bakterií.
Závěr je dle výsledků studie prostý. Bakterie působily na zvolený materiál vždy stejně bez ohledu na gravitaci a velice slibná přitom byla modifikovaná bakterie Sphingomonas desiccabilis, která zvýšila "dostupnost těžby" o 112 až 429 procent ve srovnání s kontrolní skupinou vzorků.
Biotěžba ve vesmíru je tedy možná, ovšem za předpokladu, že bakterie budou mít potřebou výživu i ochranu.
