Seznam kapitol
Někdy chce mít člověk více flexibility a funkčnosti. Proto se podíváme na externí USB rámeček pro USB4 i klonovací stanici CloneStation od Icy Box, která nabídne i funkci externích SSD.
Test začneme u USB rámečku pro SSD, modelu Enclosure M.2 40 Gbps (IB-1920M-C42). Zařízení slouží těm, kdo chtějí mít externí SSD s vyměnitelným SSD. Mohou tak využít např. starší SSD, která byla v zařízeních nahrazena novějšími (např. po upgradu SSD v notebooku), a dát jim druhý život v externím podání. Může to být vhodné i pro ty, kteří chtějí externí SSD s vyššími kapacitami a nechtějí příliš připlácet za takové provedení, nemluvě o rychlosti.
Ona sice cena 1500 Kč s DPH není úplně nízká, ale pokud byste chtěli např. 4TB SSD, tak při dnešních cenách byste takto sehnali interní SSD za 14 tisíc Kč, zatímco externí SSD se stejnou kapacitou byste měli od 18 tisíc Kč nahoru, nemluvě o tom, že externí SSD budou většinou končit na rychlostech 1 GB/s (USB 3.2 Gen2 s 10Gbps) nebo 2 GB/s (problematické USB 3.2 Gen2x2 s 20Gbps, které není všeobecně podporované), zatímco Icy Box Enclosure M.2 40 Gbps je postaven na USB 4, což je paradoxně o něco kompatibilnější standard než USB 3.2 Gen2x2 (zařízení s rychlejším USB 4 ho totiž mnohdy nepodporuje a padá na USB 3.2 Gen2). Teoretická max. rychlost je 5 GB/s, praxe bude pravděpodobně nižší.
Když k tomu přidáme fakt, že běžné PCIe 4 SSD nabídne rychlosti okolo 4-6 GB/s, tak díky rychlejšímu rozhraní můžeme čekat násobně vyšší rychlosti než u běžných externích SSD.
V krabičce najdete onen kovový box, USB-C/USB-C kabel o délce zhruba 20 cm, pár dokumentů a jednoduchý návod. Ten je hodně zjednodušený a trochu mi tu chyběly testové popisky, které by vysvětlily nebo doplnily některé kroky (třeba jestli jsou nějaká pravidla ohledně pásky, nebo k čemu slouží příslušenství dodané se zařízením - někomu to nemusí být jasné).
Samotný box má rozměry 121×72×23 mm a váží 262 gramů. To není vůbec málo, nicméně při prvním dotyku je naprosto jasné proč. Tohle není žádná plastová krabička, ale opravu hodně bytelný kus kovu, který je sám o sobě obřím chladičem. Ostatně i při dotyku čehokoli s ním uslyšíte zřetelný kovový zvuk a cítíte, že tohle je svým způsobem nebezpečnou věcí pro okolní předměty (dost pravděpodobně je poškrábe).
Tady je vidět, že box je v zásadě obřím heatsinkem, což pomáhá pasivnímu chlazení. Nejnáročnější test jsem prováděl v nedávných vedrech s venkovní teplotou 31 °C (a doma o moc chladněji nebylo), takže pro chlazení to rozhodně nebyl moc dobrý předpoklad.
Pokud jde o otevření krabičky, zde budete potřebovat poměrně dost síly. Není tu žádná páčka, pouze malé vybrání a prstem se snažíte vyklopit kryt ven překonáním odporu pojistky.
Takhle to pak vypadá po otevření. Vidíte tu M.2 slot pro SSD a čtyři otvory pro formáty 2230, 2242, 2260 a 2280. Největší 22110 není podporován. Do otvorů se dá gumový díl, který SSD drží bez toho, aniž byste k tomu potřebovali nářadí.
Toto uchycení gumovým dílem vidíte na obrázku výše. Pro test jsem vyzkoušel několik různých SSD, a to např. Kingston KC2000 (PCIe 3.0, 3000/2000 MB/s), SanDisk Extreme Pro (PCIe 3.0, 3400/2800 MB/s) a Adata Legend 860 (PCIe 4.0, 6000/4000 MB/s), který byl díky tomu nejrychlejším SSD v testu.
Pro teplotní test jsem využil SSD od Adata i SanDisku, v obou případech byla využita aplikace H2testw, která zapíše kompletně celé SSD . Adata mělo vlastní heatsink, který se ale nedotýkal vrchního dílu, a tak SSD zahřívalo vzduch uvnitř, který pak zahříval box. Přesto toto SSD moc nehřálo a dostalo se na 59 °C uvnitř boxu. Samotný box se dostal na 43 °C.
Pokud jde o SanDisk, tady byla teplota SSD bez termální podložky v průměru dost vysokých 77 °C, a dosažené maximum činilo 82 °C. Box jako takový měl až 52 °C. S termální podložkou byly ale hodnoty velmi výrazně lepší. Průměr telpoty SSD se dostal na 57 °C a maximum činilo 62 °C, tedy hodnoty o 20 °C nižší. Naopak box byl o trochu teplejší, naměřeným maximem bylo 54 °C. Jde tedy vidět, že se teplo z SSD přenáší na velký kovový heatsink mnohem lépe a SSD si tak drží teplotu blízkou boxu.
Výše vidíte rychlosti dosažené s SSD Adata Legend 860. Zde se projevuje omezení sběrnice USB-C 4.0, které je s teoretickými 40 Gbps pod hodnotami, které nabízí toto SSD. Teoretickým maximem rozhraní USB 4 je sice 5 GB/s, je ale obvyklé, že v praxi se kvůli režii přenosů dosahuje nižších hodnot.
SSD slibuje rychlosti okolo 6 GB/s u čtení a 4 GB/s u zápisu, nicméně v testu pak bylo naměřeno 3720 MB/s, resp. 2916 MB/s. Pro zajímavost, připojení stejného SSD pro interního M.2 slotu v PC přineslo hodnoty 6000, resp. 4084 MB/s.
Jsou to sice o 29-38 % nižší hodnoty, nicméně i tak to překonává většinu externích SSD. Např. USB-C 3.2 Gen2 SSD Adata SC735 mělo ve stejném testu 1076, resp. 1022 MB/s, což je okolo třetiny. Samsung SSD T9 s USB 3.2 Gen2x2 pak dosahoval na 2043, resp. 1944 MB/s a i to je výrazně méně. Připomeňme, že externí SSD s USB 4 prozatím téměř neexistují.
V benchmarku ATTO Disk Benchmark je to podobné. U sekvenčního čtení se rychlost pohybovala kousek pod 3,7 GB/s, u zápisu je to pak okolo 2,8-2,95 GB/s.
Bohužel u kopírování v rámci operačního systému Windows jsem tak dobrých výsledků zdaleka nedosahoval. Zatímco SSD připojené klasicky přes sběrnici PCIe 4.0 x4 v M.2 slotu v počítači dosahovalo u stejného testu okolo 2,3 GB/s, tady byl průměr 745 MB/s. Zkoušel jsem to i s jinými SSD a přes tuto hranici jsem se nedostal.
