Sběrnice používané i budoucí.
Sběrnice slouží pro komunikaci mezi procesorem a dalšími komponenty. Stejně jako celý počítačový svět, i sběrnice prošla dlouhým vývojem a stále se vyvíjí. Na její výkonnosti závisí celkový výkon počítače, v němž představuje jakousi "silniční síť".
V roce 1982 byla poprvé použita sběrnice ISA (Industry Standard Architecture), tehdy pouze 8-bitová s frekvencí 4,77MHz (což byla zároveň frekvence systémové sběrnice). S prvním IBM AT počítačem byla ISA rozšířena na 16 bitů a její frekvence zvýšena na 6MHz, později na 8MHz. Tady se vývoj ISA sběrnice zastavil, i když ji používáme ještě dnes (a ještě nějaký čas ji používat budeme).
S rostoucí rychlostí počítačů byla vylepšována i sběrnice. IBM přišla s vlastní Micro Channel Bus sběrnicí, ta se však nikdy nerozšířila. Objevil se i pokus rozšířit ISA sběrnici na 32 bitů (EISA - Extended/Enhanced ISA), kvůli obtížné implementaci se však ani tento pokus neprosadil.
Dalším skutečně velkým pokrokem byly až sběrnice dvou nezávislých skupin firem. Tou první byla VESA Local Bus (VL-Bus) sběrnice vytvořená Video Electronics Standard Association. Druhou byla PCI (Peripheral Component Interconnect) vytvořená Intelem. Dnes u všichni víme, která z nich se nakonec ujala. Obě však měly podobné konektory, 32-bitovou šířku a 33MHz frekvenci s možností budoucího rozšíření na 64-bitů a 66MHz. VL-Bus byla uvedena první a získala si širokou průmyslovou podporu, ovšem pak nastoupil Intel se svou řadou Pentium počítačů a nejnovějšími čipsety, které podporovaly pouze PCI.
Hlavním problémem PCI sběrnice je datová šířka, která pomalu přestává stačit, zejména nárokům nejnovějších grafických karet. Intel proto přišel s vyhrazenou AGP (Accelerated Graphics Port) sběrnicí, která pracuje systémem point-to-point. Původně byla AGP určena pro Pentium II systémy, později však byla upravena i pro použití v Socket 7 základních deskách (vžil se pojem Super 7).
Přesunutím grafické karty na AGP se PCI sběrnice poněkud uvolnila pro jiná zařízení, takže zatím je její výkon dostatečný. S nástupem 100Mbitových sítí, rychlejších SCSI a EIDE pevných disků, 3D zvukových karet a dalších rychlých PCI zařízení přestane její kapacita stačit. Výrobci proto pracují na dalším vylepšení, Compaq, Hewlett-Packard a IBM přišli s novou specifikací PCI, kterou nazvali PCI-X.
Sběrnice PCI je omezena na maximální počet pěti slotů. To je dáno limitem PCI na 10 požadavků na procesor během cyklu, přičemž většina PCI karet používá nejméně dva požadavky během cyklu. Existují i rychlejší verze PCI běžící na 66MHz s 64-bitovou šířkou, ovšem je jich méně než šafránu.
PCI-X umožňuje jednomu slotu pracovat na 133MHz, dvěma slotům na 100MHz nebo čtyřem na 66MHz, všechny s 64-bitovou šířkou. PCI-X je navíc zpětně kompatibilní s PCI kartami, což je pro spoustu uživatelů výhodné, chrání to totiž jejich investice.
V následující tabulce jsou všechny jmenované sběrnice srovnány:
| Sběrnice | Datová šířka | Frekvence | Maximální rychlost |
| ISA | 8 bitů | 4,77MHz | 2MB/s |
| ISA | 16 bitů | 8MHz | 8MB/s |
| PCI | 32 bitů | 33MHz | 132MB/s |
| PCI | 32 bitů | 66MHz | 264MB/s |
| AGP 2x | 32 bitů | 66MHz | 264MB/s |
| AGP 4x | 32 bitů | 133MHz | 532MB/s |
| PCI-X | 64 bitů | 133MHz | 1064MB/s |
Podle PC Powerhouse
