Experimenty na myších ukázaly, čeho by se mohli obávat lidé cestující vesmírem bez dokonalé ochrany proti všudypřítomnému záření. Očekávat mohou pocity úzkosti, poruchy paměti a také špatnou náladu, kterou není radno podceňovat.
Proti vesmírné trudomyslnosti nebude stačit míč, neboť dle provedených výzkumů bude moci za jmenované potíže prostě to, že lidé budou vystaveni kosmickému záření a bojovat budou muset také proti nabitým částicím ze Slunce, které může navíc tu a tam zahrozit zvýšenou aktivitou a vyslat astronautům do cesty celou vlnu, kterou jim z cesty nic neodkloní. Cestující se tak budou muset spolehnout sami na sebe a na ochranu poskytovanou vlastní lodí a ta vůbec nemusí být dostatečná.
Vědce tak už dlouho trápí otázky točící se kolem toho, kolik záření dokáže lidské tělo zvládnout a v jakém stavu. Ostatně právě i pouhá špatná nálada může být v malém prostoru vesmírné lodi závažný problém, zvláště když nejde jen o ponorkovou nemoc, ale o stav navozený fyzicky vlivem záření.
Výzkum se tak točí kolem efektů dlouhodobého vystavení spíše slabším dávkám různého záření, o čemž se obecně moc neví na rozdíl od krátkodobému vystavení silným dávkám, kde není co řešit. Je to přitom už velice aktuální záležitost vzhledem k tomu, že lidé se mají už brzy usadit u Měsíce a vyrazit na Mars. V obou případech přijdou o důležitou ochranu magnetického pole Země, jakou obyvatelé ISS ještě stále mají, i když ti jsou vystaveni zvýšeným dávkám radiace také, ale nejde o nic, co by zažili cestovatelé cestou na Mars, a to i z hlediska doby pobytu.
Vůči myškám byl výzkum na University of California sice krutý, ale přinesl důležité poznatky. Myši byly vystaveny gama záření po dobu šesti měsíců a výsledky nejsou zrovna povzbudivé. Dle autorů studie myši trpěly problémy se schopností se učit, s pamětí i náladou a my se raději nebudeme šťourat v tom, jak bylo zrovna toto ověřeno (dotazník to asi nebyl). Myši prostě byly viditelně vystresované a šlo o první test, který počítal s realistickými dávkami záření a dle své délky odpovídal víceméně jednosměrnému výletu na Mars.
Následovala pitva a zkoumání mozků testovaných myší, které byly předtím půl roku ponechány už v běžném prostředí. To aby se zjistily případné náznaky toho, že se tělo může z dlouhodobého ozařování začít zotavovat. Nic takového se ale neukázalo, takže buď takové zotavení není (alespoň v případě myší) možné, nebo bylo půl roku moc krátká doba. Mozky jinak vykazovaly fyzické i chemické změny a myši měly po pokusu výrazně odlišné chování. Stranily se světla a chovaly se úzkostlivě, ovšem na druhou stranu alespoň nebyly v těžké depresi či rovnou apatii, neboť se prý po vhození do kyblíku s vodou snažily zachránit.
Z výsledků se usuzuje, že pětinu astronautů na misi k Marsu postihnou poruchy nálad či úzkost a celá třetina bude mít problémy s pamětí. Nicméně budou potřeba další testy, a to i takové, které dokáží přesněji napodobit vesmírné prostředí. A že to není pouze gama záření, které bude lidi ohrožovat, pak je pravděpodobné, že skutečnost by mohla být ještě horší.
