Megatest herních sluchátek: tucet v ringu | Kapitola 11

Sennheiser PC 330

Tato sluchátka jsou na trhu již pěkně dlouho. Přesto jsme si řekli, že je do testu zařadíme. Už jen kvůli tomu, že chceme mít průřez co nejvíce firmami. Sennheiser navíc patří ke špičce mezi sluchátky, a tak jsme zvědaví, jak si poradí s herním odvětvím.

Ihned při nasazení si řeknete super, sluchátka drží jak přibitá. To je první dojem, pojďme si rozebrat příčiny. Na prvním místě je zde vysoký přítlak, který je i na herní sluchátka opravdu velký (nejvyšší v testu). Celkově jde o masivní sluchátka, která mají jen minimum možností pohybu v kloubech. Prakticky můžete jen nastavit délku hlavového mostu. Náušníky se hýbou jen drobně a vlastně jen vyrovnávají rozdíl v konkrétní hlavě, na kterou jsou nasazeny. Sennheiser však má bohaté zkušenosti s tvarováním sluchátek, a tak si to může dovolit. Sluchátka asi padnou většině uživatelů.

Sennheiser PC 330 (klikněte pro zvětšení)

Náušníky jsou pokryty velmi jemnou koženkou, která je extrémně tenká (připomíná mikrotenový sáček). To je u profi sluchátek docela běžné, avšak víme, že dlouhodobé hrubší zacházení obvykle nevydrží a časem se trhá. Ano, je to například po 4 letech, ale nastane to. Jejich vycpání je však extrémně měkké. Připomíná to našlehaný sníh z bílku. Ano, ten se sice nevrací, ale jinak je pocit velmi podobný. Stejnou hmotou je vyplněn i hlavový most. Vlastně i koženka je stejná. Na hlavě tak vůbec netlačí, tedy alespoň z počátku.

Velikost molitanu je menší, a tak se opírají o uši. Jde tedy o supraaurální sluchátka. Téměř nevěřím, že by se někomu mohly uši do těchto sluchátek vejít. Možná právě proto více unavují uši a po čase tlačí.

Samotný most je totiž hodně tuhý a tlačí na uši opravdu hodně. Díky měkkým molitanům to z počátku nevadí, ale po dvou třech hodinách máte pocit, že vám upadnou uši. Po sundání sluchátek se ocitnete ve zcela jiném světě, kde uši nebolí. Pravý náušník se dá vyklopit směrem dozadu i dopředu zhruba o 45°. To jsem využil hlavně v případě, kdy jsem si chtěl trošku odpočinout (tedy alespoň jednomu uchu), nebo pokud na mě někdo začne mluvit a nechci zcela sundávat sluchátka. Máte tak pěkný přehled o tom, co se na scéně děje, a přesto můžete komunikovat s okolím. Tento koncept je pro herní sluchátka velmi dobrý a téměř si říkám, že by to měla umět všechna, a to povinně.

Mikrofon je velmi dlouhý a hlavně se automaticky vypíná při sklopení nahoru. Toto vypnutí je navíc nejspíš mechanické, protože má tato poloha aretaci. Přesně tedy víte, zda je mikrofon vypnut nebo ne. Nemusíte se přesvědčovat fouknutím, či poklepáním prstem. Jeho vyklopení je hodně velké a můžete si jej dát zcela ze zorného pole, a to i přes jeho velkou délku. Téměř celá ruka je vyrobena z gumy a lze ji ohnout. Bohužel jen dočasně. Ihned jakmile uvolníte tlak, vrátí se mikrofon do původní polohy.

Na kabelu bohužel nenajdete ovladač hlasitosti. Ten je totiž umístěn na pravém náušníku. Stačí prstem pootočit a zregulujete si hlasitost dle libosti. Tento koncept je docela dobrý a ve výsledku možná i lepší než na kabelu.

Ke sluchátkům navíc dostanete pytlík pro zabalení a snadný přenos. Sluchátka však nelze nijak složit. Prostě je do pytlíku dáte tak, jak jsou. Znáte pytlík od Koss Porta Pro? Tento je prakticky stejný, jen větší. Stejný materiál i provedení.

Ergonomie celkově

Celkový pocit ze sluchátek a ergonomie je velmi dobrý. Na hlavě sedí velmi dobře a do uší z počátku netlačí. Díky supraaurálním náušníkům je pocit z hudby či hry slušný. Navíc nepotřebují dlouho seřizovat na hlavě. Prostě sedí. Má to však jedno velké ALE, a tím je prakticky nemožnost provozovat sluchátka dlouho v kuse. Po cca 2-3 hodinách vás zkrátka začnou bolet uši a nic s tím neuděláte. Přesto mají dobře našlápnuto pro hráče, co si zahrají jednou za čas. Navíc jde o Sennheiser.