Průzkum vesmíru (strana 28 z 69)

Pokud astronomové najdou něco nového a zajímavého, co by stálo za další prozkoumání, jejich zpráva velice často zní, že více budou moci říci poté, co bude zprovozněn JWST, čili James Webb Space Telescope. Takže co je u něj nového?

NASA Administrator Jim Bridenstine se na události FIRST v Coloradu nechal slyšet, že sám považuje Pluto za planetu, v čemž rozhodně není sám. Řadí se tak mezi tzv. Pluto Supporters, kteří se nesmířili s tím, že tento objekt byl vyškrtnut ze seznamu.

V NASA JPL se neúnavně kompletuje rover Mars 2020, který už dříve dostal svou hlavní kameru, kola a nyní už i vůbec první lidské zařízení, které se v historii Marsu prolétne nad jeho povrchem: Mars Helicopter.

Prototyp atomových hodin známých jako Deep Space Atomic Clock byl spuštěn na oběžné dráze Země, ačkoliv jejich název napovídá, že by měly být určeny pro hluboký vesmír. To ovšem budou, jen ještě ne dnes.

Naše možnosti pro sledování exoplanet jsou velice omezené, a tak je třeba počítat s tím, že realita se od představ může značně lišit. Můžeme se na to podívat i opačně, čili co by viděli případní mimozemští astronomové, kteří by dokázali z dálky sledovat Zemi?

Nákladové prostory raket jsou stísněné, a tak se zařízení vysílaná do vesmíru musí jim přizpůsobovat. Proto se řeší možnosti výstavby přímo na oběžné dráze anebo ve speciálních případech možnost nafouknutí modulů, což platí především pro stanice.

Rychlé rádiové záblesky jsou jedna z mnoha záhad, kterou oplývají vzdálené končiny vesmíru. Mluvíme o FRB (Fast Radio Burst), které byly objeveny teprve v roce 2007 a nyní přišlo osm dalších takových.

Americká NASA odsouhlasila a potvrdila misi, při které má být vypuštěna kosmická sonda k měsíci planety Jupiter. Europa je jedním z mnoha Jupiterových měsíců a sonda ji bude mít za úkol prozkoumat a přinést nové informace.

Neutronová hvězda je velice hustý objekt, ovšem z černou dírou se v tomto ohledu nemůže rovnat. Nicméně pokud se takové dva objekty srazí, společně vyvolají i šíření takových gravitačních vln, jaké byly nyní vůbec poprvé zachyceny.

Díky vesmírnému teleskopu Kepler a mapovacímu Gaia jsou k dispozici informace, z nichž se dá odvodit přibližný počet planet jistého typu. A ty říkají, že naše galaxie by měla být domovem pro až 10 miliard planet srovnatelných se Zemí.

Astronomové Evropské vesmírné agentury hlásí, že se jim poštěstilo pozorovat dosud největší supernovu, a sice SN2016iet. Ta zazářila ze vzdálenosti přibližně miliardy světelných let, a to velice silně.

Stejně tak, jak před pěti desítkami let přinesli Američané kousky Měsíce zpět na Zem, hodlají totéž provést s horninami z Marsu. Podíl na projektu by měla mít už nyní připravovaná mise Mars 2020.

Sonda Juno americké NASA odhalila další tajemství Jupiteru, a to konkrétně to, že nemá ostře ohraničený povrch jádra. To přineslo teorie spekulující o tom, jak k němu tato planeta mohla přijít. Máme tu tak další teorii o srážce v mladé Sluneční soustavě.

Představme si vesmírný teleskop, který by měl k dispozici optiku o rozměrech celé planety. Vše ostatní by pak muselo vypadat jako divadelní kukátko vedle Hubbleova dalekohledu, ovšem je něco takového reálné?

Antarktida je stále ještě relativně nedotčený kontinent, na němž se dají hledat přírodní poklady, a to v tomto případě konkrétně v ne tak starém sněhu. Ten ukrýval i radioizotop železa-60 a manganu-53, jež astronomové hledali.

Po měsících zkoumání a objevování povrchu asteroidu Bennu vybral Národní úřad pro letectví a kosmonautiku čtyři potenciální stanoviště pro sběr vzorků z asteroidu. O to by se měla postarat sonda OSIRIS-REx.

Evropská vesmírná agentura by ráda v příštím roce vyslala na Mars svou misi ExoMars, ovšem do té doby bude muset vyřešit problémy s padákem. Již v druhém testu totiž jeho systém neprošel.

Sagittarius A* dobře známe jako supermasivní černou díru naší vlastní galaxie, a jako taková je pod stálým dohledem astronomů, kteří nedávno zaznamenali silný záblesk. Dle prvotních informací to mohla být blízká hvězda, ale to bylo už vyvráceno.

Horniny na Marsu a jejich uspořádání nám může říci mnoho o historii této sousední planety. Rover Curiosity přitom nyní na své cestě spatřil kus skály, který se NASA rozhodla prozkoumat podrobněji a měla k tomu důvod.

Velké galaxie s aktivním jádrem jsou obvykle rozdělovány na dva typy, a sice Seyfertovy galaxie typu I a typu II. Astronomové ovšem už tři desetiletí připouštěli, že ve skutečnosti se takové galaxie vůbec neliší.

Většinu z několika tisíc známých exoplanet pro nás objevil teleskop Kepler americké NASA. Jeho mise už sice dávno skončila, ovšem v obrovském množství dat je stále mnoho pokladů, jak se ukázalo i nyní.

Pokud astronomové hledají známky mimozemského života rovnou v cizích hvězdných systémech, pátrají zpravidla po tzv. biosignaturách, jakož i po tom, zda má daný systém vůbec vhodnou hvězdu. V tom by jim měl pomoci projekt NASA SISTINE.

Experimenty na myších ukázaly, čeho by se mohli obávat lidé cestující vesmírem bez dokonalé ochrany proti všudypřítomnému záření. Očekávat mohou pocity úzkosti, poruchy paměti a také špatnou náladu, kterou není radno podceňovat.

O naší vlastní galaxii jsme dříve uvažovali jako o plochém disku tvořeném spirálovitými rameny, čili o takovém klasickém zástupci svého druhu. Je ale těžké si udělat celkový obrázek o něčem, čeho jsme my sami součástí.