Supernovy mají různé podoby a může jít o velice rozdílné jevy, ale nyní nám půjde o klasiku, a to zhroucení a následnou explozi velké hvězdy, kterou mohli astronomové poprvé v historii sledovat v přímém přenosu.
Dle očekávání tu ovšem nešlo o explozi supernovy přímo v naší vlastní galaxii, ale až nějakých 120 milionů světelných let daleko. Důležité je ale to, že tato supernova byla v rámci Young Supernova Experiment (YSE) sledována už měsíce před svou explozí, během nichž její jas velice dramaticky kolísal, což se přičítá tomu, jak se hvězda zbavuje své vnější slupky vodíku a helia. Konkrétně pak šlo rudého superobra, čili obdobu nám mnohem bližší hvězdy Betelgeuse tvořící nepřehlédnutelnou součást souhvězdí Orion.
Právě i Betelgeuse astronomy loni zalarmoval svým náhlým poklesem jasu, ale ukázalo se, že na rozdíl od vzdáleného superobra si prostě jen tak trošku upšoukl naším směrem.
Wynn Jacobson-Galán se tedy nyní mohl pochlubit, že astronomové mohli v přímém přenosu sledovat celou explozi supernovy typu II, který představuje zhroucení velice hmotné hvězdy. Stalo se tak právě i díky tomu, že tato hvězda na sebe v posledních měsících velice viditelně upozornila divokými změnami svého jasu, což nemusí platit ve všech podobných případech.
Astronomové z YSE už 130 dní před explozí zaznamenali náhlé zvýšení jasu a poté se na svůj cíl zaměřili pomocí teleskopů PAN-STARRS, díky čemuž bylo odhaleno, že se hvězda skutečně začala zbavovat svých vnějších vrstev, a tedy že její exploze je nejspíše nevyhnutelná a přijde velice brzy. Díky tomuto varování mohly být pro účel jejího sledování vyladěny spektrografy LRIS, DEIMOS a NIRES v Keckově observatoři, díky čemuž mají astronomové nyní k dispozici výsledky detailního a širokospektrálního měření celého průběhu exploze supernovy II typu, z nějž bude možné zjistit třeba to, jaké těžší prvky a kdy byly postupně vytvořeny.
Supernova pak dostala označení SN 2020tlf a jejím pozůstatkem by se měla stát nová neutronová hvězda s okolní mlhovinou, což lze tvrdit i na základě původní odhadované hmotnosti mezi 10 a 12 Slunci. Na to, aby se po explozi zhroutila v černou díru, by musela mít dle teorie alespoň 20 hmotností Slunce. Hvězdy o hmotnosti nad 40 až 50 Sluncí se pak mohou rovnou zhroutit v černou díru, aniž by explodovaly.
